Recenze: Richard Müller se vrátil k sobě

Na novince zvané 01 si zpěvák Richard Müller opět nasadil noční optiku. To je narážka na jeho starší desku Nočná optika (1998), která vyšla ještě před československým albem Richard Müller, Michal Horáček a hosté, jež bratislavskému zpěvákovi přineslo hity Baroko, Nina Ricci nebo Jako kníže Rohan. Byl to tah komerčně úspěšný, leč umělecky křečovitý a nevyrovnaný.

Název 01 snad chce naznačit počátek Müllerovy nové éry. V porovnání s dryáčnickým tónem třeba takové Niny Ricci ta změna opravdu nastala, navíc se zpěvák vrátil ke slovenštině. Rodný jazyk mu plyne z úst přirozeněji než ostré hrany vysoustruhovaných českých slov Michala Horáčka.

Müller se už nemůže opírat o přítomnost hudebního skladatele Jaroslava Filipa, který vloni zemřel. V devadesátých letech spolu udělali řadu velmi solidních titulů - 33, LSD, Koniec sveta, Nočnú optiku. Poctu ztracenému příteli Filipovi Müller na 01 skládá ve zbylých, "posmrtně" společných skladbách Ráno nebo Planý poplach duše, za niž zařadil jako bonus autentickou nahrávku Filipova zpěvu. 

´01 Richard Müller
1	Už asi nie si
2	Spočítaj ma
3	2 líšky
4	Cítim
5	Do čista
6	Studňa
7	Ako vánok
8	Rieka
9	Ráno
10	Nahý II.
11	Planý poplach duše

Titul 01 však potvrzuje, že nového partnera Müller našel v Ivanu Táslerovi, šéfovi kapely I.M.T. Smile, který mu už předtím přinesl například melodii Knížete Rohana. Pro novou desku však spolu napsali písně v jiném duchu. V netradičním milostném songu 2 líšky si nádherně pohrává s hlasem zpěvákova přítelkyně Iva Bittová. Její neuchopitelný tón, který plane na pozadí melodie, zvedá píseň do abstraktních výšek. Bittová se ozývá i na pozadí třetího songu Táslera a Müllera, Nahý II. Vzdornost i sebeironie v této pomalé, bigbítově přibroušené písni hoří autentickým plamenem. "Už nebudem nahý, drahé slečny, drahé ženy, odteraz až navždy zostávam oblečený," slibuje Müller se zřejmou narážkou na své nedávné excentrické výstupy.

Autorsky dnes Müller stojí na vlastních nohách zcela přesvědčivě! Jeho balada Už asi nie si je důvěryhodně a strašně smutná píseň o ztrátách. Müller ji zpívá věcně, nedoluje z posluchače slzy; bolest i pláč potichu tryská z jazzové trubky Juraje Bartoše. Takhle vyváženě zní všechny songy včetně hitu Spočítaj ma, milostné balady Cítim nebo beatového šansonu Dočista, ve kterém nazpívala sbory Iva Bittová.

Richard Müller je originál. Jeho hlas má spoustu jemných výrazových odstínů, které na desce plně rozvinul, a nosový tón, podle něhož Müllera poznáte od první slabiky. Dokáže na sebe upoutat, aniž ve zpěvu přehrává. Müller je výborný vypravěč, a proto tuhle desku budete poslouchat, aniž zívnete nudou. Richard Müller se vrátil k sobě a dobře udělal.

Richard Müller - ´01. Obal alba.