RECENZE: Projekt Frankenstein nestraší, spíš odstrašuje hrou na umění

Maďarský film Projekt Frankenstein provází přídomek "těžká artovka". Je příliš umělecký i na Cannes, kam režisér Kornél Mundruczó vezl už minulou a úspěšnější Deltu, nebo na obvyklou míru festivalových ulítlostí naopak nestačí? Spíš to druhé, ale pro diváka představuje moderní varianta hororové klasiky hlavně nudu.

z filmu Projekt Frankenstein | foto: Sarajevo Film Festival

Nestraší, zato odstrašuje hrou na umění. Sám Mundruczó tu hraje režiséra, jenž nejprve o chystaném filmu dlouze telefonuje za dlouhé jízdy šedým předvánočním časem, načež dlouze putuje pavlačovým domem, kde dlouze vybírá herce.

Groteskní konkurz tvoří nejzajímavější část – včetně vstupu kluka odnikud s pohřební kyticí, s nímž přijdou úmrtí a tajemství minulosti. Téma Frankensteina – zodpovědnost stvořitele za jeho dílo – režisér do děje roubuje dost úporně.

Projekt Frankenstein

50 %

Maďarsko, 2010, 101 minut

Režie: Kornél Mundruczó

Hrají: Rudolf Frecska, Lili Monoriová, Kornél Mundruczó, Miklós B. Székely

Kinobox: 55 %

IMDb: 5.6

Vévodí mu další módní „ztracená ptáčata“, tedy mladí, za jejichž slzy i činy viní autor rodinu, ovšem přilnout k nim se nedá. A byť má silné hrdiny, opouští je kvůli nekonečným hrátkám s prostředím rozkladu, úpadku, ubohosti a špíny, se sněhem, jehož bílou nevinnost naruší krev, zkrátka s okatými vyčpělými symboly v tempu tak rozvláčném, až se člověku chce zakřičet.

Naředěné melodrama ze světa, v němž není normálního živáčka, má i podmanivé chvilky – třeba chudičkou svatební noc. Jenže je ubíjí režisérův pustý formalismus. Přepjatým načechráváním obrazů se antická tragédie mění s každou další smrtí málem ve frašku. Divák nezaujatě přihlíží, pohání čas a vedle herců obdivuje nejvýš fakt, jak šikovně režisér do děje zabudoval německou a rakouskou koprodukci.