Případ Pavlína by se měl jmenovat spíš Případ Anna. Hlavní roli ve výtečné knize Martiny Formanové totiž nehraje budoucí světově proslulá modelka Pavlína Pořízková, ale její matka. S manželem Jiřím uprchla čtyři dny po sovětské okupaci v roce 1968 přes Vídeň do Švédska v domnění, že svou tříletou dceru brzy z komunistické vlasti dostanou diplomatickou cestou. Nepovedlo se.
Fotogalerie |
Pavlína zůstala u babičky místo krátké návštěvy tři roky. A pak další tři, když se pro ni Anna ilegálně vypravila, skončila ve vězení a po propuštění byla ostražitě hlídána Státní bezpečností. Pavlína si zvykla na fotoaparáty a otázky novinářů už ve svých šesti letech, mediálně byl případ Pořízkovy rodiny totiž velmi přitažlivý, tedy pro západní novináře.
Česky mluvím i čtu, ale psaní je srandovní, přiznala Pavlína Pořízková |
Martina Formanová přetavila známá fakta v beletrii. A velmi vydařenou. Mohla napsat mnohasetstránkový román, zveřejnit citace ze spisů i články švédských novin. Ona zvolila raději údernost novely, do krátkých vět dokázala vměstnat společenské souvislosti i citové bouře obou rodičů, jejich váhání, nespoutanost matky i slabosti otce.
Případ Pavlínaautor: Martina Formanová nakladatel: Prostor 212 stran, 287 Kč |
Umí i neotřelá výstižná srovnání, třeba když charakterizuje Československo jako zákusek přišoupnutý nenasytnému sovětskému hladu. Nebo když v jediném dialogu vyjádří „připosranost“ čechoslovácké servility ve chvíli, kdy Annina matka nabízí estébákům, kteří ženu hlídají na každém kroku, domácí koláče s tím, že „je to přece návštěva“.
Osud Pořízkových nahrál Formanové k vydařené knize, je však možné to brát i naopak, že se tomu osudovému příběhu, který v sedmdesátých letech tvořil pro západní čtenáře modelový příklad komunistické zvůle, dostalo kvalitního zpracování s ohledem na lidskou stránku celého případu.
Číst umím, s psaním je to horší, přiznává Pořízková
