Přestože desky spojuje Princova muzikálnost a oddanost funku, ukazuje na nich tak rozdílné přístupy ke stejnému žánru, že se mohou těžko poměřovat. Přesto platí, že na první poslech mnohem více zaujme Art Official Age. Ve zvukové střídmosti je totiž bohatší na melodie.
Art Official AgePrince CD |
A v momentech, kdy se věčně roztěkaný hudebník dokázal plně soustředit, se povedlo do sci-fi příběhu, který album protíná, nahrát i skvělé písničky, třeba hned druhou Clouds nebo dokonalou baladu This Could Be Us.
Jejich kouzlo netkví v tom, že by Prince dělal něco radikálně jiného než v minulosti, ale v nápaditosti a atmosféře, kterou dokáže navodit i s minimem zvuků a nástrojů. V písničce U Know je navíc patrné, že si Prince stále udržuje přehled o tom, co se v hudbě děje. Minimálně slyšel věci, které natáčí třeba The Weeknd nebo Frank Ocean, a s kouzelnou samozřejmostí dovede znít stejně svěže.
Škoda, že v několika momentech je to za cenu rozvolněného jamování. I když i z něj dokáže leckdy vybruslit do překvapivých a svým způsobem strhujících momentů – třeba finále skladby Funk’n’roll, v němž balancuje na hraně drum’n’bassu a dubstepu.
PlectrumElectrumPrince CD |
Zajímavé je, že na PlectrumElectrum, kde se drží vyloženě rockových kořenů a méně experimentuje, dokáže coby umělec v ambaláži nekonečných kytarových sól znít naopak nudně staře.
Jinak Prince dává své roztěkanosti průchod žánrovými, melodickými i rytmickými odbočkami. Ale často jimi „jen“ dokazuje, že v hudbě dovede, co si zamane. Škrtání, které by jeho desky přesně potřebovaly, přitom nechává víceméně na posluchačích. Novinkám tak však chybí kompaktnost jeho klasických alb.
