Stupecká byla poslední vítězkou této nejvýznamnější ceny za choreografii, a tedy příjemkyní finančního příspěvku na vytvoření nové taneční inscenace. Finanční krize tradici udílení ceny totiž ukončila. Mladá choreografka však tuto investici nepromarnila.
Ve svém novém díle Sunnyata s podtitulem Plodná prázdnota jako by kladla otázky svému podvědomí a jeho regenerativním silám.
V představení tančí elektrizující tanečníci - vedle Stupecké jsou to Tereza Lenerová, Jana Vrána a Petr Opavský, kteří dokážou ve spolupráci s empatickým světelným designem Jana Komárka přeplnit zlatistý prostor za průzračnou fólií nesčetným množstvím energetických výbojů.
Předehrou k představení je hluboká tma, tunel do spodních pater vědomí. Odtud se vynoří úvodní temná magická scéna, v níž čtyři podivuhodní kouzelníci v kostýmech napůl z rudé barvy, napůl z barvy své pleti žonglují kulovými blesky.
Choreografická struktura díla je bohatá, členitá, čitelně přednesená tanečně i návaly tmy a světelných clon; Stupecká tady rozvíjí a ze všech stran až na kost ohlodává dílčí taneční motivy. Pak kost odloží a nadhazuje další motiv. Tento aditivní princip může mít do budoucna své meze. Teď se však choreografka nachází v plné i prázdné, nahé i oblečené, dynamické i mystické přítomnosti.
Rytmicky citlivý pohyb tanečníků má harmonickou hudební kvalitu. Světlo je doslova vyhmatává a podtrhává jejich tělesnost. V součinnosti s pohybem a světlem pracuje i soundtrack Jana Buriana. Hudba je asertivní, jak to vyžaduje téma, aniž upadá do afektu.
V závěru tanečníci opět překročí rozhraní viditelného světa a ponorných vod intuice při svém návratu do temnoty kolektivního podvědomí. Projdou nehmotnou clonou na forbíně, která se v okamžiku průchodu ozáří ohnivými zášlehy neznámého původu.
Hodnocení: 90 %
