RECENZE: Poseidon není tak hrozný, jak se zdá

Velkolepá výprava a triková kouzla sice nepřehluší bezzubá žánrová klišé a toporný scénář, ale přesto by bylo laciné odpočinkový letní film šmahem odsoudit.

Z filmu Poseidon | foto: Warner Bros.

Katastrofický thriller Poseidon vstupuje do českých kin s trochu pošramocenou pověstí. Americká kritika film nemilosrdně strhala a co víc, film se stošedesátilimiónovým rozpočtem u amerických diváků zcela propadl. Nebýt Evropy, film by stěží vydělal zpět polovinu rozpočtu. Takto se, do této chvíle, dostal přesně na nulu. A bez ohledu na nepříznivou domácí kritiku si film i v Česku nějaké dolárky k dobru připočítá.

Poseidon

60 %

Katastrofický, USA, 2006, 100 minut, Režie: Wolfgang Petersen, hrají: Kurt Russell, Richard Dreyfuss, Emmy Rossum, Mark Vogel

Kinobox: 57 %

IMDb: 5.7

Už úvodní scéna stojí z filmařského hlediska za pozornost. Kamera bez jediného střihu krouží v zajímavých nájezdech a úhlech kolem plující lodi. Dvě a půl minuty tohoto záběru přišly na dva miliony dolarů. Na snímku je vůbec velmi znát, že byl natáčen velkoryse s důrazem na dechberoucí trikové scény.

Pokud Poseidonu něco nelze upřít, pak je to neomylná řemeslná zručnost, se kterou režisér Wolfgang Petersen pracuje s filmovou technikou a až dětské nadšení, se kterým mamutí rozpočet využil. Ze všech možných situací, které vyplynou z toho, že obrovská výletní loď se po srážce s obří vlnou převrátí "vzhůru nohama", ždímá, co to dá a po většinu času se na diváky nepřestane kromě tun vody valit nepřetržitá akce.

Horší už je to se scénářem. Jistěže se mu dá vytknout absolutní rezignace na hlubší prokreslení postav, předvídatelnost a patos. Jenže hranice mezi klišé a pevnými žánrovými pravidly se v případě katastrofických filmů táhne velmi nezřetelně.

Stejně jako romantická komedie končí polibkem, katastrofický film o skupině nesourodých postav, které musí překonat děsivé nástrahy, aby přežily, není o ničem jiném, než o morbidním tipování, kdo po cestě za svobodou zemře a kdo přežije. Tak to prostě je a když to tvůrce opomene, může třeba stvořit zajímavý experiment, posunout žánr, ale to určitě není případ tohohle filmu. Poseidon má být masový letní trhák a jediné, o co tu jde je, jestli filmaři utratí desítky milionů dolarů alespoň trochu vkusně. Wolfgang a jeho tým jdou na jistotu.

V případě herců se vzhledem ke scénáři nedá mluvit o hereckých výkonech. Postavy jsou napsány jako jednorozměrné šablonky, některé jsou dokonce tak mizerně napsané a zahrané, že jejich brzkou smrt s úlevou přivítáte - třeba oslizlý šovinista, umaštěný alkoholický přízrak Lucky Larry.

Úctu si ale všichni herci zaslouží za sportovní výkony, které na place odvedli. Petersen trval na tom, že drtivou většinu scén musí odehrát herci samotní. A když se na vás den co den na place valí tisíce hektolitrů vody a nebo se snažíte podplavat ostrovy hořícího benzínu, jen těžko při tom pilujete hluboké psychologická hnutí mysli své postavy. Panika a strach jsou občas hercům vidět i hluboko v očích, tak hluboko, že uvěříte, že to není hrané. Většina herců film spíše jen vyděšeně prokřičí, co jiného jim zbývá?

A ještě dobrá zpráva pro fanoušky rozkošné Emmy Rossumové: v podstatě nesleze z plátna a pořád vyděšeně padá do vody a tváří se roztomile. Co víc si přát?

Poseidon je odlehčenou letní komedií, která sice ctí pravidla žánru až po hříchu rutinérsky, ale v zásadě na kultivované úrovni splňuje to, co od podobného tipu filmu čekáte. A že škatulka "letní komedie" může být i velmi záludnou pastí, ukazuje například děsivě trapná taškařice Sexy pistols.