Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Popelka v Metropolitní nemá oříšky, kouzlí jenom zpěvem

  14:17aktualizováno  14:17
Letošní sezonu kinopřenosů z Metropolitní opery uzavřela Rossiniho Popelka. Představila se tu mezzosopranistka Joyce DiDonato, která loni zpívala i v pražském Rudolfinu, a tenorista Juan Diego Flórez. A byl to ohňostroj.

Joyce DiDonato v Popelce (Metropolitní opera, 10. května 2014) | foto: Aerofilms

Rossini se sice inspiroval klasickou pohádkou, ale udělal z ní spíše převlekovou komedii ve stylu commedie dell'arte. Zázraky se tu nedějí, chybí i kouzelné oříšky, zato pěvecké party překypují virtuozitou. Metropolitní opera už tuto inscenaci odvysílala před pěti lety, tehdy s Elinou Garančou v roli Popelky alias Angeliny.

Popelka

Metropolitní opera, New York

10. května 2014

Účinkující: Joyce DiDonato, Juan Diego Flórez, Alessandro Corbelli, Pietro Spagnoli

Hodnocení: 80 %

Teď roli převzala mezzosopranistka Joyce DiDonato, pražskému publiku známá z loňského koncertu v Rudolfinu. A pakliže podtitul opery zní Vítězství dobroty, tak DiDonato působila jako její ztělesnění. Její zpěv, to byla dokonalost a hřejivost v každé notě. Jakoby nebylo nic přirozenějšího, než klidně vyzpívat v divokém tempu všechny notičky.

Po boku měla elegantního tenoristu Juana Diega Flóreze (v prosinci opět přijede do Prahy) jako prince Dona Ramira, jenž se v přestrojení za sluhu rozhodne prověřit charaktery adeptek na vdávání. Také pro něj jsou melodie obalené mnoha ozdůbkami hračka. Publikum si ho jednou dokonce vyvolalo zpět na jeviště a Flórez se mu děkoval a klaněl...

Fotogalerie

Publikum se bavilo slyšitelně

Na tom, že představení uhánělo kupředu, však mají zásluhu i představitelé dalších rolí, jimž Rossini také navařil pěkné porce not. Alessandro Corbelli navíc v roli zlého otčíma potvrdil, že komedie je nejzábavnější, pakliže se bere seriózně. Rovněž s "vážnou" tváří si vychutnával roli sluhy Pietro Spagnoli. Popelčiny dvě hloupé sestry se naopak pitvořily příliš, ale jejich komické výstupy byly skvěle sehrané, takže publikum se slyšitelně bavilo.

Nejméně zábavná je nakonec sama inscenace Cesara Lieviho, inspirovaná obrazy belgického surrealisty Reného Magritta, s jeho tajemnými pány v černých buřinkách. Z tohoto výtvarného gesta by se dalo vytěžit víc. Ale což, hlavně když se v opeře zpívá.

Příští sezona přenosů začne 11. října Verdiho Macbethem s Annou Netrebko.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.