Zaprvé, původní historka rozhodila chapadla zbytečně doširoka a tím nabrala délku, byť z hlediska producentů je to pochopitelný krok.
Zadruhé, děj se vydal odstředivým směrem, „dvojka“ má jen málo scén, kdy je pospolu ústřední trio.
Zatřetí, finále až příliš náhle a okatě inzeruje čekání na třetí díl.
Ovšem trojici stínů vykoupí tři plusy. Předně dvě jedinečné a velezábavné akční scény s visutými koši a mlýnským kolem (další akce nepočítaje). Tolik gagů najednou v tak ostrém tempu hraničí s plýtváním. Dále Johnny Depp se nejenže nezměnil, ale dokonce si občas ještě zvedá laťku - například v nepopsatelné scéně, kdy je zároveň náčelníkem kanibalů i jejich obědem.
A také „nehrdinskost“ hrdinů se ještě prohloubila. Na rozdíl od cudných a šlechetných reků si tihle zahrávají jednak s osvěžující erotikou, jednak s morálkou. Odsud až potud jsou kamarádi, ale když jde o vlastní krk, druha klidně obětují - a pak pokrytecky opláčí. Projevují zdravou míru sobectví.
Jinak je vše při starém. Piráti drží nastoupený styl i kurz od prvních chvil: loď se noří z mlhy, krkavci létají nad plovoucí rakví - a z ní se vyškrábe Depp s kostí místo pádla a s výrazem, jejž snad překoná jen v kanibalské pasáži, kdy hraje doslova osmi očima. Pohled, pohyb, gesta i mimiku sladil v jednolitý typ nadsázky: jako mírně zpitý tanečník u královského dvora, zlehka zkouřený hippie či Fanfán Tulipán po čtyřech diazepamech.
Lidojedská epizoda patří k nejlepším včetně černé pointy, ale najdou se i jiné radosti. Třeba Baba Jaga, mladá a svůdná, kdyby se vykoupala. Nebo dva hloubaví piráti, jejichž intelektuálské hovory odlehčují chvíle vysvětlivek. Potěší loď Bludný Holanďan osídlená zombíky, z nichž vypadávají rybičky, i jejich vůdce - skvostný Bill Nighy vyhlíží jako medúzovitý jednonohý Krakonoš.
Piráti z KaribikuRecenze filmové série |
Vyznavačům trikových efektů učaruje kraken, bájná mořská stvůra, již lze popsat coby směs Jurského parku, anakondy a českého draka, to celé násobeno stem. A obdivovatelé krásné Keiry Knightley ať se připraví na dráždivou scénku s Deppem či uječené domovnické sólo na téma Chlapi jsou barbaři.
Samozřejmě zjevení prvního dílu už se opakovat nedá, ale i druzí Piráti vzdávají smíchem poctu pokleslým žánrům, jakož i sladkým hříchům všeho druhu včetně rumu. Možná proto jsou tak milováni.
