Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Předvídatelní Papa Roach zamrzli kdesi v zlaté éře nu-metalu

  17:40aktualizováno  17:40
Zatímco americký raper Lupe Fiasco natočil uvolněnou nahrávku Tetsuo & Youth a skotská kapela Belle and Sebastian písničkářskou desku Girls in Peacetime Want to Dance, američtí rockeři Papa Roach nepřinesli na své osmé studiovce F.E.A.R. nového vůbec nic.

Papa Roach vydávají novou desku F.E.A.R. | foto: Rock for People

Lupe Fiasco: Tetsuo & Youth (80 %)
V hip hopu se toho v současnosti děje tolik, že vytřídit, co opravdu stojí za pozornost, není jen tak. Jméno amerického rapera Lupeho Fiaska je však skoro sázkou na jistotu. Už od začátku svojí kariéry se vyhraňoval proti hiphopovým klišé, oslavám násilí a sexismu. A do svých slok namísto nich vkládal leckdy nepohodlné, ale dobře formulované názory. I když o sobě v poslední době dával vědět především spoluprací s popovými umělci, jako jsou Ed Sheeran nebo Chris Brown, na albu Tetsuo & Youth se nakonec obešel bez nich. Jde o zvukově poměrně pompézní a přitom uvolněnou nahrávku, která zaujme využitím živých nástrojů a kombinováním zaníceného rapu se silnými refrény.

Belle and Sebastian: Girls in Peacetime Want to Dance (70 %)
Svou devátou desku předestřela skotská indie kapela Belle and Sebastian singlem The Party Line, který zaujal tanečním groovem a odpichem. O celku však úplně nevypovídá. Zbytek alba, jež se nahrávalo mimo rodné Glasgow v americké Atlantě, se totiž ubírá mnohem více k písničkářské tradici a ctí rukopis kapely, pro který je charakteristický neumělý, ale emocemi nabitý vokál frontmana Stuarta Murdocha. Belle and Sebastian svými zasněnými písničkami bez problému naplnili více než hodinovou stopáž, aniž by nudili. Když pomineme mnohem adresnější texty než v minulosti, nepovedlo se jim přijít s výraznějším motivem, který by nepohltila celistvá, téměř filmová atmosféra nahrávky.

Papa Roach: F.E.A.R. (50 %)
U některých desek je potřeba si minimálně dvakrát ověřit, jaké je jejich vročení. Zvlášť když jde, jako v případě novinky kalifornských rockerů Papa Roach, o osmou studiovku. Ale přestože na obalu i v katalozích se skví rok 2015, deska ve skutečnosti zní, jako kdyby vznikla tak před dvanácti lety, ve zlaté éře nu-metalu a kapel jako Linkin Park nebo Korn. Jakkoliv patří naživo mezi poměrně přesvědčivé kapely, na desce jsou Papa Roach opět předvídatelní a jejich kombinace naléhavých metalových refrénů, vyštěkávaných slok, tvrdých kytar a oposlouchaných elektronických triků nezní v dnešní době překvapivě a vlastně ani moc zajímavě. A to i s vědomím, že ve všednosti se vždy skrývala největší síla téhle kapely.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.