Jago (Jan Teplý) a Roderigo (Tomáš Dianiška) v moderním podání Othella Divadla pod Palmovkou

Jago (Jan Teplý) a Roderigo (Tomáš Dianiška) v moderním podání Othella Divadla pod Palmovkou | foto: Leoš Skokan

RECENZE: Shakespeare přežil vojenskou základnu i pravicový extremismus

  • 0
Dvě zkoušené divadelní scény dopřály pražským divákům pohled na dvě tváře Williama Shakespeara. Zatímco Othello je drama o lásce a nenávisti, Dva páni z Verony předvádí stejné téma v komedii.

Moderní Othello Divadla pod Palmovkou je těžké drama z prostředí studené vojenské základny. Dva páni z Verony ústeckého Činoheráku v pražském Divadle Komedie pak sází na uvolněnou komediálnost letních scén.

Silový Othello na základně

Stejně jako celou minulou sezonu, i letošní první premiéru muselo Divadlo pod Palmovkou zinscenovat mimo domácí scénu. Svoji verzi Othella divákům nabídlo v azylu Divadla v Dlouhé. Režie se chopil ředitel libeňské scény Michal Lang. A ten se rozhodl klasické, více než čtyři sta let staré Shakespearovo drama převést do moderní doby.

Tvůrci se možná inspirovali londýnským National Theatre, kde tamní režisér Nicholas Hytner zasadil děj Othella do prostor Blízkého východu. I Othello Divadla pod Palmovkou nahrazuje původní vojsko Benátské republiky 15. století současným námořnictvem.

Zatímco však v londýnské verzi je taková záměna zcela výmluvná, zde bohužel žádného smyslu nedostává a vyznívá jako manýra. I proto nezní příliš uvěřitelně, když se Brabanzio, otec Desdemony, tolik durdí nad tím, že si jeho dcera vybrala za muže mouřenína.

Krom úvodního momentu však hře moderní stylizace neškodí. Všechny ty kufry, mobily, tablety, vojenské frčky či pistole pomáhají vytvořit studenou, plechovou a až hermeticky uzavřenou vojenskou základnu na Kypru.

Othello

70 %

Divadlo pod Palmovkou

premiéra 26. října 2014 (Divadlo v Dlouhé)

režie: Michal Lang

hrají: Ondřej Veselý, Jan Teplý ml., Angelika Sbouli, Lenka Langová, Jan Hušek, Jan Konečný, Tomáš Dianiška, Zdeněk Kupka, Ivana Wojtylová, Dušan Sitek, Martin Hruška a další

Důstojníci zde žijí ve vlastním nalinkovaném světě rozkazů. V přetěžované, ponorkovou nemocí zkoušené mysli se tak najde dost prostoru pro shakespearovské myšlenky na lásku, pomstu i žárlivost.

Lang sice vojenství podřídil celou hru, i přes moderní pojetí však vsadil na Hilského překlad. Dupot vojenských bot a cvakot pojistek u zbraní tak doslova přehlušují košaté dialogy o lásce i nenávisti, které dávají možná banální, ale srozumitelné poselství o tom, co je silnější než válka.

Hru drží dobré herecké výkony Jaga (Jan Teplý) i Othella (Ondřej Veselý), které gradují spolu s finálem děje. Titulní hrdina je výrazná silová postava, armádní alfa samec, který si s sebou na misi vzal svou naivní, ale na smrt oddanou ženušku (Angelika Sbouli). Kontrast mezi ústřední dvojicí je více než dostatečný, divák proto krčí rameny, zda ho bylo za každou cenu nutné podtrhnout krátkou a výrazně nepadnoucí košilkou hlavní hrdinky.

Dva páni o fotbale i extremismu

O ústeckém Činoheráku se toho letos namluvilo mnoho. Utlačovaná scéna se nyní silně prezentuje i mimo své působiště a dokazuje, že její soubor za mohutné protesty umělecké obce stojí. Přesvědčila i hrou, kterou režisér Filip Nuckolls původně připravil pro letní scénu hradu Střekov. Právě uvolněnou atmosféru si kus zachoval i při uvedení v pražském Divadle Komedie.

Dva páni z Verony

75 %

Činoherák Ústí

14. října 2014 (Divadlo Komedie)

režie: Filip Nuckolls

hrají: Jaroslav Achab Haidler, Vojtěch Kadeřábek, Matúš Bukovčan, Anna Fišerová, Kryštof Rímský, Jiří Maryško

Klasický příběh na jednoduché scéně ozvláštňuje pouze hra na loutnu. Nuckolls do něj však vsunul několik vtipných vstupů odkazujících na (nejen) regionální problematiku pravicového extremismu či (v době premiéry aktuální) mistrovství světa ve fotbale. V nich září Jiří Maryško.

Divák se nevyhne srovnání s letošní premiérou Shakespearovských slavností. I když jsou Dva páni z Verony považováni za nejslabší kus anglického klasika, vedle Menzelova Mnoho povyku pro nic vyznívají jako skutečná událost letních scén. A to i přes podivně uspěchaný konec.