RECENZE - Okamžik zlomu: Detektivka, ze které se předčasně neodchází

V suchopárné poušti filmů, jejichž pointu vytuší divák leckdy rychleji než sám scenárista, znamená Okamžik zlomu úlevnou oázu. Přitom není bůhvíjak oslnivě natočený.

Z filmu Okamžik zlomu | foto: Warner Bros

Mohl by klidně vyhodit celou jednu dějovou linii, milostné oťukávání mladého hrdiny se zkušenou kolegyní, které jen zbytečně zdržuje; drží se tuctové stavby, podle níž musí „hodný“ nejdřív totálně prohrát, aby mohl najít vůli zkusit to znovu. Ale přesto se z něj nedá odejít.

Důvody jsou dva. Ten první představuje opravdu velice důvtipně vymyšlená detektivní zápletka. Ačkoli je vrah nevěrné manželky od počátku známý, dokonce se přizná, vodí vyšetřovatele za nos tak rafinovaně, že do poslední chvíle vládne v příběhu i v kině napětí, jak to vlastně udělal a zda mu vinu vůbec dokážou. Tak chytrá šaráda pro mozkovou rozcvičku se hned tak nevidí.

Okamžik zlomu

70 %

USA, režie Gregory Hoblit, hrají Anthony Hopkins, Ryan Gosling, David Strathairn, titulky, 112 minut.

Kinobox: 70 %

IMDb: 7.2

Druhý důvod má jméno Anthony Hopkins. V roli vynalézavého vraha předvádí něžnější variaci na svého proslulého kanibala Hannibala Lectera. Pohrává si s muži zákona potměšile, s veselou převahou geniálního mozku, raduje se skoro klukovskými gesty, slastně si vychutnává přetahování, hecování, pokoušení, soukromou válku ve dvou.

Avšak jeho filmový soupeř Ryan Gosling, zprvu fracek, jenž se bohužel tradičně polepší, se mu v osobní hráčské posedlosti i schopnosti sebeironie až překvapivě vyrovná.

Okamžik zlomu trochu připomíná Prvotní strach, jejž natočil týž režisér, Gregory Hoblit, se stejnou vnímavostí k náladám soudních síní, a trochu právnické thrillery Johna Grishama s jejich lehce cynickým profesním humorem. Hlavně však ukazuje, že starosvětské detektivky bez akčních výstřelků nejsou zdaleka určeny na odpis.