Zprvu se totiž rýsuje variace na Vieweghovy Účastníky zájezdu, laciná satira o našincích v Chorvatsku s obehranými stereotypy národa kyprých přismahlých těl živených konzervami; ostatně výprava se pohybuje vesměs v kempech. Také tu zazní místní píseň o náruživé české turistce s paštikou a spálenou kůží, ovšem coby ukázka pop music stejně odstrašující jako její sdělení. A zájezdy kolektivního cvičení v moři završené večery s hvězdami našeho showbyznysu včetně "Oscara boha Neptuna" připomínají vesnickou estrádu, ovšem bizarnosti se film zbytečně pošklebuje.
Nicméně povýšený tón se postupně mírní, sami filmaři se podrobí testu odhalujícímu české turisty - levné sandály, bílé ponožky, seprané tričko - a navíc do mozaiky začlení i typy, které do předem vypočítané teze nezapadají. Počínaje česky mluvícími Vietnamci a konče Chorvaty, kteří vedle pohrdání mají pro Čechy i svéráznou chválu.
Třeba že se neurazí, naopak zasmějí, když uslyší od zmrzlináře, že jsou tlustí. Nebo že Češky odhalily tamním mužům ráj sexu a v případném manželství ráj naší kuchyně. Sehnat Italku je prý těžší.
Český žurnál: Obnažený národČeská republika, 2014, 52 min režie: Filip Remunda hrají: Željka Suková, Aleš Suk, Dana Morávková |
Zvláštní kapitolu dvousečného vztahu představují manželé - Čech a Chorvatka, kteří vezmou štáb na návštěvu k zaskočenému tchánovi; do omšelého paneláku, kde kouzlo vln už nefunguje. A konfrontaci završí výrok krajana - My moře nemáme, proto musíme víc pracovat.
Prostě Obnažený národ nakonec obnažil národy dva a spravedlivěji, než by se čekalo. Pouze jeden podstatný prvek neumí postihnout: pravý důvod i pocit prázdninové manie suchozemců - moře jako zázrak, moře, u něhož stačí jen sedět a dívat se; nekonečně, vyrovnaně, po celý život. Lyrika se satiře vyhýbá.
