Za třicet let existence se Bon Jovi stali symbolem pro vypulírovaný rock se zvukem dokonale přizpůsobeným stadionům. Do názvu dvanácté studiové desky si sice vetkli heslo What About Now - co takhle teď, jenže žádnou velkou změnu to neznamená.
Bon Jovi: What About NowVydává: Universal Music |
Dvanáctka nových písniček má jasně daný styl a kapela jimi především udržuje kontinuitu, od svižných čísel přes sborově vyřvávané refrény, které budou na koncertech slyšet daleko za střídačku.
Album, které u nás Bon Jovi naživo představí 24. června v pražském Edenu, patří mezi ta, jež lze odhadnout podle úvodní skladby. Chorálový refrén, v němž Jon Bon Jovi zpívá, že "nechce být jen další vlnou v oceánu" či že "naše láska pohne horou", má až budovatelské vyznění a obamovský název Because We Can.
To však jen naoko. Smyslem písničky je totiž americké snění o romantické lásce, z níž všechny problémy odplují v dál na hřbetech technicky přesných, bezstarostně veselých a přívětivých kytarových melodií Richieho Sambory.
Bon Jovi se zmalovali pod obrazNajdete kapelu na obalu alba?    |
K tématu lásky Jon Bon Jovi coby frontman přidává podobně přímočaře formulované sociální otázky. "Kdo se postaví za neklidné a osamělé? Za zoufalé a hladové?" ptá se v titulní písni, a kdyby nebylo někomu jasné, kam tím míří, skladba stojí na takřka springsteenovském kytarovém riffu. Ukazuje se tím však pouze, že Jon Bon Jovi žádný Springsteen není. Neumí se totiž vyhnout klišé, ale spíš je přitahuje.
Nic proti prostým sdělením v rokenrolu, naopak. Ale Bon Jovi v textech působí jako omalovánka amerického snu, které chybí jakákoliv rafinovanost, jako refrénu písně Army of One, kde se zpívá: "Nikdy to nevzdávej, jsi jednočlenná armáda."
Pro fanoušky
Přes všechny výtky k obsahu to neznamená, že by nová deska Bon Jovi nestála za pozornost, jakkoliv na ní kapela hraje proti jejímu názvu. Přestože hudební kritika po celém světě What About Now strhala a hodnocení se pohybují od smíšených až po vyloženě negativní, není to rozhodně album odfláknuté. Zní méně rutinně a má v sobě mnohem víc nápaditosti než předchozí album The Circle. Nejlepším příkladem je závěrečná balada Fighter, v níž brnkání kytary ve finále zdobí a skutečně umocňují smyčce a dechy.
Na charitativním koncertě 12. 12. 2012 pro oběti hurikánu Sandy si zahrál Jon Bon Jovi (vlevo) s Brucem Springsteenem.
Pro posluchače zidealizovaného typu rocku, kteří nechtějí, aby je hudba zašpinila, bude novinka hrát takřka bez výhrad. Vždyť právě svou rockově stadionovou nabubřelostí, bezostyšnou náklonností ke klišé a chytlavými melodickými háčky si Bon Jovi vybudovali velkou a oddanou fanouškovskou základnu. Jen dojem, že se v hudbě děje něco vzrušujícího, se dostaví asi jen u těch nejoddanějších.
