RECENZE: Nine Inch Nails změnili náladu, na desku se vyplatilo počkat

Čtyři roky trvalo ticho, kterým Trent Reznor utnul svůj srdeční projekt Nine Inch Nails. Na nové desce Hesitation Marks, která po pauze vychází, se mu povedlo posunout svoje hudební vize na novou úroveň. Pro oddané fanoušky jeho démonického světa v mnoha ohledech překvapivou.

Trent Reznor na festivalu Rock en Seine (24. srpna 2013) | foto: Profimedia.cz

Hesitation Marks

80 %

Nine Inch Nails

Od úvodní The Eater of Dreams je slyšet, že na desce si Reznor udržuje rukopis a stále umí psát a zpívat stejně naléhavé refrény jako v minulosti, ale taky že mu ještě mnohem víc zachutnala elektronika a do jeho temných vizí dokázaly proniknout i paprsky bezstarostnosti. I když jim to samozřejmě Reznor - například v pokrouceném funkovém rytmu písně All Time Low - nedává vůbec zadarmo.

Největší překvapení přijde s písní Everything, jejíž sloka stojí na jednoduchém, až punkovém kytarovém riffu, a než se rozběsní v refrénu, zní skoro optimisticky.

Kytary nejsou všechno

Ne že by na osmou desku Nine Inch Nails, jejíž název je odvozen od zranění způsobených sebepoškozováním, sedělo slovo veselá, ale na Reznorovy poměry ji opravdu prostupuje značná uvolněnost.

Možná je to i tím, že se o podloudné znervózňování posluchače nestarají nařvané kytary, ale těkavý rytmus. Reznorovi se tak povedlo to, co chce každý umělec. Zůstat sám sebou a přitom se zbytečně neopakovat. Ano, na jejich návrat se vyplatilo počkat.