V jedné chvíli reaguje sám Vojnár v roli psychiatra na melodramatické vyprávění své svůdné pacientky upřímným "To je ale motanice!" No právě, pane režisére!
Novodobá Šeherezáda v podání Bereniky Kohoutové, která během léčby líčí zpětně svůj osud na pokračování, se staví do role oběti - podobně jako její kamarádka, již hraje zajímavá Alžběta Pažoutová.
Ale byť si film pootevírá zadní vrátka k možnosti, že si dívka události přibarvuje, vynucuje si pro ni soucit. Čímž diváka jen utvrzuje v dojmu, že sleduje psychoterapii jedné zpovykané, ač pohledné a v jednom kuse zálibně svlékané hysterky.
Nepravděpodobná romance lehce připomíná studentský pokus o uměleckou erotiku živený mylnou nadějí, že v blázinci se logika nevyžaduje. Výsledkem je přehlídka typizovaných traumat i rozervaných lidských mátoh, jimž se vymykají jen dvě postavy. Lékařka hledící na posedlého kolegu s útrpností a paradoxně "zlý" manžel hrdinky, jehož úžas Patrik Děrgel výtečně vystihuje - vždyť si dovolil pouze mírný nesouhlas s tím, že žena a matka jejich syna chodí po práci v továrně do divadélka, kde se pokouší o hereckou kariéru.
Mimochodem divadélka, kde věčně řeší, proč uvádět absurdní dramata. A kde hrdinka potká svou příští důvěrnou přítelkyni, která si přivydělává úklidem a na muže má taky smůlu - od nepoznaného orgasmu až k pokusu o znásilnění, jehož se dopustí chlípník takřka parodický.
Dokud postava Kohoutové zarytě mlčí a lékaři není vidět do tváře, jakkoli manýristické útržky paměti přece jen slibují tajemství. Ale čím víc (se) Šeherezáda odhaluje, tím banálnějším se film stává, počínaje veršotepeckými milostnými dopisy a konče zpíjející se matkou.
Medvědí služba
Nepravděpodobná romance tak v nejlepší víře vykonává emancipaci nejhorší službu. Nic proti tomu, když "choděj holky s holkama", ale film je do společné postele žene kontraproduktivním způsobem.
