Nekomentovaná, nekašírovaná, bez dojímání i bez umělého dramatizování. Co díl, to dva konkrétní případy; minule malý chlapec a žena po nehodě, tentokrát školačka a senior. Jejich léčbu sleduje kamera „na střídačku“, chronologicky, věcně, střízlivě, jen s titulky typu „hodina od začátku operace“.
Nemocnice MotolReality seriál, TV Prima, 40 minut |
Nekonají se žádné přepjaté zpovědi do objektivu jako ve Výměně manželek, natož hrané romantické odbočky a la Ordinace či Nemocnice na kraji města. Lékař a pacient, jen to podstatné, jiné okrasné kudrlinky nemají v Nemocnici Motol naštěstí místo. Nic se nearanžuje jako v Dovolené v protektorátu či ve Zlaté mládeži, nic se halasně neprodává.
Čistota principu dokumentu je tu až asketická, dialogy ryze profesní. Výsledný tvar takřka vylučuje manipulativní, natož propagační účely. Fascinaci moderní medicínou ještě násobí klid a zase klid, znak každodennosti. Nemocnice Motol se zbavuje jakýchkoliv efektů až úzkostlivě.
Bojovala s leukémií od 15 let. Nejhorší byly bolesti, říkáPříběh Lindy z nového seriálu Nemocnice Motol |
Dojem kazí jenom dryáčnická znělka častých předělů a lehce i vědomí, že sama přítomnost kamery prostě logicky nutí aktéry k jisté, byť třeba jen nezáměrné stylizaci. Bez filmařů by možná lékař s výkladem občas víc spěchal, sestra zvýšila hlas a pacient si nepokrytěji zahekal.
Ale přesto má Nemocnice Motol všechny přednosti žánru na své straně. Samozřejmost, s níž se z pohledu laického diváka rodí na sále velké zázraky, doplňuje ještě jeden malý zázrak: že se takový pořad nezrodil na stanici veřejnoprávní, nýbrž komerční. A sledovaností na tom netratí.