Pro tuzemské publikum o to hůře, že až na skladbu Žádnej kód, k níž napsal text Jan Sahara Hedl, se tu zpívá výhradně v angličtině. Kupodivu však jediná česká písnička mezi cizojazyčnou tvorbou nepůsobí jako pěst na oko, za což lze poděkovat poměrně kompaktní produkci, která těží především ze všudypřítomného smyčcového aranžmá.
Ellis IslandAutoři: Natálie Kocáb, Michaela Poláková CD, 379 korun |
Na nahrávce se podíleli kytarista Nick McCabe z britských The Verve nebo baskytarista Fernando Saunders, jenž spolupracoval s Lou Reedem, Marianne Faithfullovou nebo Jeffem Beckem. Ve vší úctě k oběma pánům, výsledná podoba nestojí na jejich práci, která je samozřejmě skvěle odvedená a vytváří nezbytný kvalitní základ. Základ právě pro košatě rozpracované smyčce, jejichž užití se pohybuje od převážně atmosferické plochy v úvodní skladbě Underwater po dramatické tahy, které doprovázejí Kiev, nebo vyloženě klasické sólo v písni These Years.
Obal desky Ellis Island
Texty se točí kolem vztahů, ale dojde i na Majdan, to ve zmíněné skladbě Kiev, která vznikla už při práci ve studiu, kdy právě ukrajinská krize eskalovala. Ostatně, bylo by nereálné očekávat, že v rodině Michaela Kocába politika nerezonuje. Boláků současného světa se dotýká i titulní píseň Ellis Island zmiňující newyorský ostrov, na němž stojí socha Svobody a jímž před lety prošly miliony přistěhovalců. Text paradoxně vznikl ještě před začátkem současné uprchlické vlny, ale zapadá do doby skvěle.
Druhá polovina alba se z poněkud líné polohy přece jen rozjede ve svižnějším tempu. Ačkoliv Kocábová s Ellis Island zjevně nemá ambice propracovat se do hudebního mainstreamu, písně Social Affair nebo Carry On mají slušný hitový potenciál.
Ano, album Ellis Island je ve své podstatě velmi temné, ale tu a tam jím probleskuje světlo a posluchač nemusí ztrácet naději. Ani páchat sebevraždu. Co je důležitější, Kocábová s Polákovou daly dohromady kvalitní hudbu.
