ůdčí osobností kapely Foals je Yannis Philippakis.

ůdčí osobností kapely Foals je Yannis Philippakis. | foto: Supraphon

RECENZE: Foals rostou mezi špičku ostrovních kapel s kytarami

  • 0
Jak už je na britské hudební scéně zvykem, z kraje roku se vždycky objeví alespoň jedna deska neokoukané kapely, která platí za senzaci. Letos vlnu nadšených reakcí zvedlo třetí album oxfordské kapely Foals, které dostalo název Holy Fire.

A přestože některé recenze jsou s typickým britským smyslem pro přehánění nadšené až přes míru, úplně mimo nemíří. Holy Fire je totiž deska nadmíru atmosférická, celkově zasněná a melancholická, ale k tomu zdravě rozběsněná a vtipná. Střídá se na ní klid a lehkost s bouří, jemná elektronika, syntezátory a samply s tvrdými kytarami. A hlavně s každým dalším poslechem roste.

Foals: Holy Fire

80 %

Vydává: Supraphon

Je důležité nenechat se zmást prvním singlem My Number a jeho optimistickými vokály a funkujícím rytmem. Ten totiž jen láká k poslechu desky, které v celkové kompozici nechybí vnitřní vývoj, v rámci něhož po několika euforických číslech a emocionálně vypjatých refrénech ke konci nádherně těžkne. Je slyšet, že s kapelou v roli producentů pracovali Flood a Alan Moulder, kteří za sebou mají zkušenosti s britským postpunkovým zvukem i současnými kytarovkami typu Killers.

Přitažlivost a dynamiku tvoří hlavně protiklady, jako když se v rozervaneckém refrénu Out of the Woods do tklivých smyčců pokradmu ozve z povahy veselá klávesová melodie a vybrnkávaná kytara. Kapele Foals se rozhodně povedlo natočit nejsilnější desku své diskografie. I když na to, aby s ní suchou nohou překročili Lamanšský průliv a došli až k tuzemským posluchačům, to nejspíš nebude, stojí za pozorný a hlavně opakovaný poslech.