Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Jana Kirschner hypnotizuje beze slov. Vychází Moruša Čierna

  9:01aktualizováno  9:01
Jana Kirschner vydává po roce druhou část slibovaného dvojalba. Po Moruši Biele nyní vychází Moruša Čierna. Moment překvapení už je sice pryč, vnitřní síla těžko uchopitelné hudby však stále vzrůstá.

Jana Kirschner na fotkách k desce Moruša Čierna. | foto: Maňo Štrauch

Hudební proměnu hitparádové jistoty, kterou díky svým písničkám bývala, ve svébytnou alternativní umělkyni, pro niž hudba nemá hranice, ostře ohraničený tvar ani pevně ukotvený čas nebo prostor, Jana Kirschner dokonala už na své loňské desce Moruša Biela.

Kirschner se odstřihla od popu a začala čarovat

Čtěte recenzi předchozí desky Moruša Biela

Jana Kirschner připravila dvojdesku Moruša.

Letošní pokračování nepůsobí až tak „elektronicky“, jak o něm před rokem sama mluvila, alespoň ne ve smyslu strojových zvuků či rytmů. Má v sobě vedle tradičního řemesla velkého počtu zúčastněných muzikantů naopak i více melancholie a hudebního snílkovství. Hlavně jde možná ještě více o desku, která od posluchače vyžaduje, aby se do ní absolutně ponořil.

Jen tak má totiž neobvyklá kombinace folkloru, moderního písničkářství, skvělých a neotřelých hudebních výkonů a experimentu, ke kterému Kirschner pod vedením britského producenta a svého životního partnera Eddieho Stevense dospěla, ten správný efekt.

Napovídá tomu ostatně už letmý pohled na stopáž písniček – úvodní Idú má skoro osm minut, závěrečná Potopa ještě o jednu více. Právě otvírací skladba, v níž probublává cimbál, táhnou se smyčce a Jana Kirschner opatrně hypnotizuje hlasem takřka beze slov, svou línou samozřejmostí uvádí do transu, jejž si poslech nahrávky vymiňuje.

Moruša Čierna

autor:

CD, 349 korun

Hodnocení: 80 %

Z meditování přitom Jana Kirschner stále umí vytrhnout, i když moment prvotního překvapení se už na třetí experimentálně pojaté nahrávce v řadě přirozeně vytrácí.

V prvním singlu Muzika!, který je složen ze stovek hlasů, pokračuje v textovém minimalismu. Albová verze písně je rozvolněnější, ale i tak skrývá tu správně ulítlou atmosféru, kterou dokáže Jana Kirschner místy náročný poslech nahrávky odlehčit.

Opravdový trumf je však skoro až na konci desky, kdy se v celé své křehkosti rozezní skladba Tajomstvo. Zatímco ve většině ostatních pasáží zpěvaččin hlas obalují akustické i elektronické nástroje, ruchy či sbory, tady náhle dojímá jen svou syrovou, vnitřní krásou.

Možná nechtěně tím Jana Kirschner upomíná na doby, kdy jím zpívala obyčejné a jednoduché písničky. Bylo by zajímavé, kdyby se teď – vyškolena Moruší – zkusila na chvíli naplno vrátit k prostší formě.

Autor:


Témata: Jana Kirschner




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.