RECENZE: Hudba je lepší než sex, zpívají stále silní Monkey Business

Albová novinka kapely Monkey Business nabízí trumfy jako vždy – náročnější, ale přitom chytlavou muziku pro ty, kteří jsou ochotní se pozorněji zaposlouchat, a nespoutaný humor v textech určený těm, kdo umějí anglicky.

Obojí nebývá samozřejmostí ani u kapel, ani u posluchačů, a jde o jeden z důvodů, proč skvělí „Mankáči“ stále tak úplně nepatří do tuzemského mainstreamu.

Deska Bad Time for Gentlemen navíc poprvé nabízí Terezu Černochovou, která přináší zase jinou barevnost než dosud Tonya Graves. Nicméně její hlas a zpěv Matěje Rupperta se také dobře pojí, takže jde o změnu výraznou, ale ne zas tak převratnou.

Funkový projekt Romana Holého samozřejmě perfektně šlape. Mezi hosty se tentokrát objevil třeba Ondřej Pivec se svými Hammondovými varhanami nebo americký pozounista Fred Wesley, jenž v 60. a 70. letech doprovázel Jamese Browna či George Clintona.

Podstatné ovšem není, jestli na desce hraje někdo hvězdný, ale že Holý v roli producenta poskládal opět bezchybnou nahrávku.

Angličtina kapele umožňuje se v textech skutečně odvázat. Takže ve skladbě Art of Apology, tedy Umění omluvy, se posluchač dočká šťavnatých nadávek, mezi nimiž „blicí pytlík“ nebo „krysí teplouš“ patří mezi ty laskavější. 

Bad Time for Gentlemen

80 %

autor: Monkey Business

Nechybí „pravdivý příběh o osmdesátkovém penisu“, tryskající sbírka nejrůznějších pochval v písni Prisoners of Superlatives a přiznání, že hudba je „lepší než sex nebo jídlo“, ve skladbě Final Truth About Music. Očekávanou cílovou skupinu potěší, že za titulní „špatné časy pro gentlemany“ může podle Monkey Business dlouhá řada zlounů od Štrougala přes Jakeše po Zemana a Babiše.

Kapela je prostě při síle. Hudebně i po stránce textařské včetně nehysterického aktivismu, jehož je mezi muzikanty jako šafránu.