Až dosud se při troše dobré vůle a svaté víry v český film našel pokaždé droboulinký důvod k ústupku. Třeba jeden slušný vtip. Nebo vteřinový záblesk herectví u postavičky v třetí řadě vpravo. Nebo osamělý zdar v nekonečně marné snaze přeostřit. Či přinejhorším vděčný přírůstek do sbírky nadepsané "je to tak pitomé, až je to krásné".
Babovřesky, Jedlíci aneb Sto kilo lásky, Obchodníci, Kameňák 4. Černým ovcím sezony se vždycky dalo utrousit v konečném hodnocení aspoň pět deset procent, aby symbolicky "prolezly". S Maturitou, která včera vstoupila do kin, však pohár trpělivosti přetekl. Konec blahovůle, konec čekání na ještě horší kousek, který by pak známkování zavedl do záporných čísel.
Levná pracovní síla
Kde není, není. Smůla, nula. Karel Čapek kdysi napsal: "Když už bylo nejhůř, řekl jsem si - Ne, tak to už nelze nechat; nelze mlčet k tomu, aby lidstvo takhle trpělo; musí se proti tomu něco udělat."
Mínil zánět okostice, ale stejná slova lze vztáhnout k satiře o studentské krádeži maturitních otázek z počítače ministerstva školství, neboť i její sledování způsobuje bolest takřka fyzickou. Zvláště když si člověk uvědomí, že Tomáš Magnusek, jenž ji uvádí do kin, i režírující scenárista Tomáš Houška jsou původní profesí učitelé.
Maturita nejenže nectí řemesla, ona je nezná. Zřejmě využívá levné pracovní síly nadšenců. Historka nemá stavbu ani nosnou zápletku, režie neví, co vypráví. Přepálené barvy i zvuk působí jako začátečnické cvičení, fantazijní výjevy opisující rádobymoderní trendy si pletou století, střih a hudba zase film s klipem.
Žvaní, pijí, smilní
Příběh téměř neexistuje: maturanti se na plese opijí, vsadí se s geniálním spolužákem, zda se vlomí do resortního serveru, načež se mezi četnými sponzorskými výrobky už jen poflakují, hihňají, milují a podvádějí. Nesmí chybět porno ve spojení s profesorkou a takzvané "žákovské perličky" nahrazující dialog jako anekdoty v Kameňáku.
O herectví se nedá mluvit ani náhodou, naprosto odstrašující podobu má v dámském obsazení ministerstva, kde připomíná nábor do cimrmanské přípravky. Navíc se tu dosud nezávazná studentská besídka, jen zpovzdáli závidějící prvnímu dílu série Básníků naivistický půvab, ironii, švih a vtip, láme v obskurní společenskou kritiku na první signální: úředníci jen žvaní, pijí, smilní a množí lejstra. (Maturanti však činí totéž; krom lejster.)
Aspoň kafe s bábovkou
Toporný, talentu prostý, zbytečný kus přesto živí naději v pointu - a když ji přinesou bodří policisté, zavraždí ji tím nejostudnějším způsobem, jaký si lze představit. Vlastně nelze, tak jako nelze uvěřit, že za neumělé domácí video, k jakému vám u sousedů aspoň nabídnou kafe s bábovkou, chtějí v premiérovém kině 179 korun. Nejhorší je, že se vydává za komedii pro generaci Gravitace, která by v Maturitě snad film ani nepoznala.
