RECENZE: Markéta Konvičková se snaží, ale potřebovala by zažít vzpouru

Už na třetím albu hledá zpěvačka Markéta Konvičková, která na sebe upozornila v SuperStar, své místo na tuzemské populární scéně. Na první pohled je právě pro ni mladá blondýna s pevným hlasem, s příjemnou barvou a úctyhodným rozsahem perfektně disponovaná. Jenže to, čím vyniká, opakovaně propůjčuje bezkrevným banalitám, které jsou spíš představami o středním proudu.

Po přímočaře pitomém debutu si na minulé desce vyzkoušela zahraniční produkci, jejíž "dospělý" výsledek byl uvěřitelný, jako když si bankéř nad hrobem nabrnkne dvacetiletou modelku a oba mluví o štěstí.

Tablo

50 %

Markéta Konvičková

Producenti: Boris Carloff, Patrik Karpentski, Kája Mařík, Dalibor Cidlinský, Zoli Tóth a další

Vydavatel: Petarda Production

Na aktuální desce Tablo pokračuje v hledání výrazu. Je to deska roztříštěná a kvalitativně hodně nevyrovnaná. Na jedné straně se snaží přiblížit současnému tanečnímu zvuku popu, na druhé zůstává v krustě lokálních představ o "hezké písničce".

Album otvírá skladba Z ráje jsem utekla, kterou textoval Jarek Nohavica, vedle sebe tu jsou anglicky zpívané písně, které produkoval Boris Carloff nebo Patrik Karpentski z Toxique, i dryáčnické duety Sázka na život s Danielem Mrózkem, O přátelství s Denisem Lacho či jazzová "barovka" Bye Bye. Výsledkem je zmatek.
Nahrávka jako by chtěla oslovit všechny a nikoho. Má pár momentů světlejších než předchozí počiny Markéty Konvičkové dohromady, jenže jí chybí jasnější vize, rozhodnost a sjednocující producentská dotaženost.

Ale hlavně. Konvičková se nezbavila své největší slabiny: z desky se nedozvídáme vůbec nic o ní samé. Z povšechných obratů jako "akordy sdílné zas v tónech mne svádí" nevychází žádná emoce, přestože v hlase ji evidentně mít dokáže. A tak se zdá, že aby natočila dobrou desku, na níž nebude působit jako dítě či loutka, potřebuje nejprve zažít vzpouru, která jejímu zpěvu vdechne život.