Marilyn Manson vystoupil 12. srpna 2014 ve vyprodané pražské Lucerně.

Marilyn Manson vystoupil 12. srpna 2014 ve vyprodané pražské Lucerně. | foto:  Petr Topič, MAFRA

RECENZE: Manson střídal kostýmy jak Gaga, ale nepomohl mu ani Hitler

  • 16
Pětačtyřicetiletý zpěvák, který svou kariéru postavil na kontroverzi, sice fanoušky ve vyprodaném sále velké Lucerny nadchnul, ale to, co předváděl, byla jenom kašírka. Očekávaný šok totiž není šokem.

Manson u nás hrál už pošesté a v rámci svých vystoupení si tentokrát vylepšil reputaci. Oproti poslední pražské zastávce koncert jakž takž udýchal a jeho kapela hrála, co měla. Ve srovnání s fiaskem v Brně by se dokonce aktuální vystoupení dalo považovat za skvělé. Jenže to by se nesmělo konat den po výtečných Queens of the Stone Age, kteří umí publikum omámit a vtáhnout pouze svou muzikálností a ve výsledku přitom dokážou být tvrdší než Mansonovo chtěné divadlo, které začalo více než dvacetiminutovým čekáním, než se hvězda uráčí vylézt ze své kobky v zákulisí.

Marilyn Manson

45 %

12.8. 2014, Praha, Lucerna

Mansonovi nelze upřít jeho umění učarovat fanouškům. V Lucerně to vřelo nejen díky absenci klimatizace, publikum se na „svůj idol“ těšilo, řada lidí přišla namaskovaná a s texty naučenými do poslední slabiky. To vyniklo zejména ve slavnějších písních jako Rock Is Dead nebo Antichrist Superstar, k atmosféře večera v těch chvílích nebylo co dodávat.

Ne už tak ke zvuku a hlavně výkonu samotného Mansona, který se za koncert stihl převléknout snad vícekrát než Lady Gaga s Madonnou dohromady a nechával kvůli tomu mezi písničkami nekonečné prostoje, kvůli nimž neměl večer skoro vůbec tah. I o generace starší Alice Cooper by mu mohl dávat přednášky, že hororová show musí mít především pořádný švih.

A uprostřed pódia něco víc než zpěváka, který se po něm až příliš času válí vysílením, stříkají mu nudle z nosu, plive si na triko a ruce si nechává od potu otírat techniky. A ani chozením na chůdách, dýkou místo mikrofonu či přednáškou z hitlerovské tribuny nezakryje, že ve chvílích, kdy má alespoň trochu zaintonovat jako v předělávce Sweet Dreams od Eurhytmics nebo Personal Jesus od Depeche Mode, zní jak namalovaný stárnoucí chlap na karaoke po dvou lahvích vodky.

Lze namítnout, že o to v případě Mansona skutečně nejde, jenže v dnešní době, kdy všechny jeho pódiové provokace a excesy spadají do kategorie „dávno viděno“, díky tomu vyniká, že to celé je jen hodně hlasitá rocková bublina, ze které se s věkem smývají všechny šminky. Fanoušci v Praze i tentokrát poskytli Mansonovi za kašírovaný výkon, který na pódiu předvedl, mnohem lepší odezvu, než si ve skutečnosti zasloužil.