Možná nejpřesnější definicí debutu alba Leland Dream je "vše plyne". Hérakleitovský výrok v tomto případě dokládá dynamiku, se kterou je poskládáno celé CD, ale také jednotlivé skladby. Album je plné náladových i stylových zvratů, které posluchači nedovolí ani na vteřinu ztratit pozornost.
Novotný ani jeho kapela se nebojí ničeho: snivých impresí s vlivy klasické hudby, hybných rytmických struktur, ba ani melodických témat, evokujících zawinulovskou fusion. První z poloh přináší zejména lídrův jemný klavír a housle Gabriely Vermelho.
Marek Novotný Quintet: Leland Dreamvyd. Amplion Records, 2013 |
Rytmický tep je v rukou dvojice kontrabasisty Petra Tichého a bubeníka Tomáše Hobzeka, kterým svědčí především ostřejší tempa, skvěle ovšem zvládají všechny zvraty, na kterých jsou Novotného skladby postaveny.
Melodická témata a největší sólistická zátěž je na bedrech kytaristy Davida Dorůžky, který na tomto albu často používá zkreslený zvuk nástroje, který pro něj není příliš typický, a zejména v unisonech se saxofony Marcela Bárty právě evokuje až jazzrockovou estetiku 70. let, která se ovšem v kontextu celého alba dostává do zcela současných dimenzí.
Nikoli nepodstatným vlivem na Novotného jako skladatele je zjevně i folklor. Přestože by například od skladby Norwegian Mood (vtipně si, pouze názvem, pohrávající s hitem Beatles) posluchač očekával seversky chladnou náladu, opak je pravdou a skladba evokuje spíš žhavý Orient.
K zajímavému křížení pak dochází také ve skladbě Hindu, kde sice slyšíme v souladu s názvem "pseudositárové" pasáže, ty se ovšem skvěle prolínají s motivy flamenka. Je s podivem, jak dokážou natolik vzdálené hudební kultury komunikovat, navíc, paradoxně, profiltrovány zkušeností muzikantů ze střední Evropy.
Oblíbenou vyjadřovací formou Marka Novotného je píseň, jakkoli formálně rozvolněná a členitá. Vokalistkou souboru je na albu Američanka Aubrey Johnsonová. Kapelník jistě dobře ví, že právě tato forma dokáže zpřístupnit relativně náročnou hudbu i nepřipravenému posluchači. Bez kompromisů.