Za projektem stojí Berlínští filharmonikové, kteří ho vydali na vlastním novém labelu. Záznam, doplněný bonusy, vznikl na přelomu letošního února a března během produkcí v sídle orchestru a navazuje na již dříve vydané Matoušovy pašije. Našince zaujme hlavně účastí Magdaleny Kožené, kterou u nás na jevišti vidět nelze. I když toto není klasické divadlo. Ovšem ani koncert.
Bach napsal Janovy pašije pro velikonoční obřady v Lipsku roku 1724. Vystupují v nich Ježíš, Petr i Pilát, nicméně klíčovou postavou je vypravěč-Evangelista. Dramatické situace jsou proloženy meditativními áriemi, jež zklidňují, ale i dotvářejí děj. Průvodní text upozorňuje, že někteří Bachovi současníci považovali tuto hudbu za vhodnou spíš pro operu nebo komedii.
Řada míst je citově rozbouřených, je ovšem otázka, zda to stačí na vsugerování divadelního efektu. Režisér Peter Sellars si získal pověst provokatéra, třeba když Mozartovu Figarovu svatbu přestěhoval do newyorského mrakodrapu. V Bachovi celý sbor a většinu sólistů oblékl do černého a nechal je hrát na levé straně pódia, zatímco napravo sedí orchestr.
Sólisté i členové Rundfunkchor Berlin se gesty a výrazy tváře snaží zdůrazňovat situace a citová hnutí. Jenže snaha o symbolické, ale i realistické herecké projevy, všechno to vzpínání rukou k nebi, polehávání, objímání, klečení působí jen jako vnějšková ilustrace.
Charismatický vypravěč
Evangelista navíc leccos řekne za ostatní aktéry, kteří pak zase nemají takový hudební prostor, aby vydal na drama. Všichni navzájem jakoby stále hledali způsob, jak spolu komunikovat. Pašije mohou být hudebním obsahem sebedramatičtější, ale jejich forma se pokusům o scénické ztvárnění bude vždycky vzpírat.
Přesto je sledování DVD zážitkem, protože produkci „táhnou“ zpěváci. Na prvním místě britský tenorista Mark Padmore, známý i z Pražského jara, který svým vysokým, štíhlým, elastickým hlasem coby Evangelista dokonale vyvažuje sílu slova a kvalitu tónu. Jedinečný je také tvárný a citový, leč ukázněný projev německého barytonisty Christiana Gerhahera, jenž zpívá hned několik „rolí“.
J.S.Bach: Janovy pašijeSir Simon Rattle Peter Sellars Berlínští filharmonikové 2014 |
Kožená, jež v té době očekávala třetí dítě, vnáší obrazný kontrast červenými šaty, zřejmě symbolizujícími pozemský hřích. S prostou niterností a zaníceností odzpívá „pouze“ dvě árie, ale její vklad je výrazný. Velmi dobrý je také basista Roderick Williams jako Ježíš, o něco slabší dojem zanechávají v této konkurenci Topi Lehtipuu a Camilla Tillingová.
Berlínští filharmonikové nejsou přirozeně specializovaným ansámblem na starou hudbu, ale pod taktovkou svého šéfdirigenta (a manžela Kožené) Sira Simona Rattlea je v jejich hře více dramatu a hloubky než v režisérově vizualizaci.
