Jde totiž o komedii, v níž mafiánský šéf čili De Niro přejde na stranu zákona, takže se i s manželkou v podání Michelle Pfeifferové a se dvěma dětmi musí skrýt před odvetou. Proto je Tommy Lee Jones coby agent FBI vyšle pod novou totožností do městečka v Normandii.
Zápletka rozhodně nesrší originalitou a jiskření se vyskytuje vzácně i ve způsobu, jakým ji Besson rozvíjí: ospale, domácky, neškodně, třebaže tu a tam něco vyletí do povětří a mstitelé se rojí.
Školní převýchova
De Niro připomínající Bolka Polívku si navlékl tvář rozšafného rentiéra, Pfeifferová je stále šik, i když pod maskou hospodyňky páchá výbušné drobné pomstičky na přezíravých domorodcích. A podobnou "kulturní výměnou" procházejí i jejich potomkové: dcera, která místní svůdníky musí převychovat ručně, a syn, který se z šikany dostane svým obchodnickým talentem.
Nicméně z mnohokrát omílaného americko-francouzského střetu se dalo vytěžit víc než stesk po burákovém másle či boj mezi smetanou a olivovým olejem.
Potěšily by komunální legrácky typu, jak zákazník zvyklý na bezchybné zámořské služby zatočí s evropsky zlenivělým instalatérem - leč kdyby dávno před Mafiánovými nepoužívala stejné praktiky s daleko stylovějším úsměvem britská Univerzální uklízečka.
Prostě slíbená krimikomedie se převléká do průměrné komedie rodinné. Pět procent navíc vydělá De Niro etudou, kdy do memoárů sepisuje "deset bodů, proč jsem dobrý člověk".