Samozřejmě ne ve všem. Podtón naučné morality typu „přátelství překoná rozdíly původu“ zůstává povinnou součástí příběhu a jeho premiérový ústřední motiv – střet šaška ze zoo lva Alexe s jeho otcem, vůdcem divoké smečky – zatahuje do školáčtější variace na Lvího krále výchovně jímavou banalitu.
Ale jinak se „dvojka“ Madagaskaru sympaticky odvázala. Hravost hlásí animovanou minigroteskou v logu DreamWorks; pak sice vzpomíná na Alexův dětský osud a la Hledá se Nemo i na děj minulého snímku, do nového příběhu však naskočí v tempu s půvabnými technickými hračičkami v koruně baobabu a s jazykem o poznání lehkovážnějším.
Pochroumaným letadlem se hrdinové mířící zpět do New Yorku sice přenesou jen z ostrova Madagaskar na africkou pevninu, ani v animaci nedošli o mnoho dál, nicméně stylem humoru, který odkazuje k lidskému světu, urazili pořádný kus cesty.
Stačí zmínit úvodní let, kde tučňácká mafie představuje posádku, lemuří král okupuje první třídu a jeho pokřik „Já vám dám beztřídní společnost“ mírní pobočník slovy: „Klid, demokracie je jen módní vlna.“ A osvědčený lemuří dabing v „brněnštině“ zábavu znovu násobí.
Navíc je Madagaskar 2 sladce nekorektní: veškerá zvířena s gustem mlátí nezničitelnou stařenku, jinak udatnou skautku, přepjatou newyorskou patriotku a vůbec nesnesitelnou babu princmetálovou.
Ústřední čtveřici prospěje, když se v rezervaci zařadí každý ke svému druhu. Lev si mdle osvětový úděl zpestří aspoň bojovým tancem West Side Story. Žirafí hypochondr lká v „umírací“ jámě, hrošice přijímá dvoření šviháckého svůdníka pomrkávajícího zpoza brežněvovského obočí a zebra zjišťuje, že s vysněnou příslušností ke stádu přichází ztráta jedinečnosti.
MadagaskarRecenze filmové série |
Nicméně Madagaskaru 2 kraluje hlavně někdejší „komparz“ neboli ostatní zvířecí postavičky. Tedy skvěle organizovaní tučňáci, kteří osnují kouzelné léčky na turisty, a lemuří stoupenci monarchie, jejichž velká chvíle přijde při obětování bohům s efektním obřadem nad ohnivým sopečným kráterem.
Nadto zazáří vykutálení opičáci – nádeníci, kteří brzy pochopí výhody odborů a v boji za lepší pracovní podmínky neváhají sáhnout k vydírání. „Ti komouši mě drží v šachu,“ zoufá si boss; za takové hrátky se původně dětské podívané s radostí připisují procenta navíc.