Zatímco Lustig je Lustig a obě jeho povídky, ač nejsou nové, mají v sobě jasně uzavřenou schopnost autora obsáhnout ty nejtěžší okamžiky v životě člověka syrovou metaforou, jeho dcera je mnohem lyričtější.
Generace mezi milenci
Měla by psát básně, ale možná by byly příliš artistní. Její povídky Bílý vítr a Sláva Chaima Steina jsou na první přečtení stěží srozumitelné do všech detailů.
Jejich postavy, Chaim a Chava, spolu hovoří v obrazech tak nejednoznačných, že jim rozumí snad jen autorka a oni dva – ano, přestože tyhle promluvy jsou krajně nepravděpodobné, ve skutečnou existenci obou milenců, které dělí minimálně dvě generace, čtenář rychle uvěří.
Je v nich skryto tolik tragiky, možná příliš vykonstruované a rozervané, ale tak důvěrně známé všem zklamaným milencům, kteří vědí, že největší láska jejich života není stvořena k žití.
Jsi moje paměť, říká on jí a ona odpovídá: "Paměť, která by raději zapomněla. Jsi prostitutka. Drahá, dobrá, líná." Která žena tohle muži řekne? Přitom kdo jiný než drahá, dobrá a líná prostitutka nás nutí platit tak draze za něco, bez čeho se dá žít, ale my tak zoufale nechceme.
Povídky Evy Lustigové jsou mnohem osobnější a citovější než texty jejího otce. A čtenáře chtě nechtě nad knihou napadne, že by od ní chtěl číst víc než jen tyhle dvě.
HODNOCENÍ MF DNES 70%
