RECENZE: Zázrak jménem Metronomy se neopakuje. Tedy pouze se opakuje

Britští Metronomy vydávají novou desku. Formace soustředěná kolem skladatele, zpěváka a kytaristy Josepha Mounta na sebe v minulosti upozornila osobitým přístupem k elektronickému nezávislému popu a schopností napsat v rámci žánru nepodlézavý hit.

Britská kapela Metronomy | foto: PR

Na novém albu Love Letters svůj styl rozšiřují, a to zejména co se týče práce s doprovodnými vokály a sbory. V jejich zvuku se totiž kapela, která z velké části sází na syntetický sound, inspirovala ve starých soulových nahrávkách vydavatelství Motown nebo u popu kapely ABBA.

Od rozhrkanosti úvodní skladby Love Letters je zřejmé, že inspirace je to spíše tušená, protože výrazovým prostředkem kapely zůstává lo-fi, tedy technicky necizelované zvuky a postupy.

Love Letters

55 %

Metronomy

Dobře je to slyšet v titulní skladbě, v níž se přes soulový groove valí nedoladěné vokály a do toho hraje trumpeta sólo, které lze jen těžko nazvat virtuózním. I když to mohla být docela chytlavá písnička, naráží, stejně jako zbytek desky, na nedostatek živelnosti, kterou ve svém zvuku Metronomy zkrátka postrádají. Desce Love Letters chybí sytost a spád, připomíná náčrt, který kapely nahrávají na dema a pak na něm pracují s producentem. 

A co hůř, nevychází z ní žádný zapamatovatelný moment, který by dal aktuálnímu snažení Metronomy, kteří už se jen opakují, nějaký pořádný smysl.