Dvě věci se jeví nad slunce jasněji. Že úsměvnou romanci dvou dobře udržovaných amerických penzistů budou náctiletí v kině míjet jako krajinu a že ti, kdo film Lepší teď než nikdy vezmou na milost, budou výsledek srovnávat s jeho tematicky blízkou, ovšem po všech stránkách vydařenější žánrovou předchůdkyní Lepší už to nebude.
Podobnost, na niž sází i český distribuční název - anglicky se premiérový snímek našich kin jmenuje And So It Goes - bije do očí. Scenárista Mark Andrus tu opisuje svůj vlastní koncept hořké oscarové legendy s Jackem Nicholsonem přímo bezostyšně, jenom ve změkčených konturách a v jiném obsazení, které vítá zpět na scénu před časem těžce nemocného Michaela Douglase.
Také jeho hrdina je podobně jako ten Nicholsonův nerudný samotář, který svým sousedům pije krev, a také jeho polidštění vede přes pozdní milostné vzplanutí. Pouze s tím rozdílem, že Douglasův realitní makléř nemá až natolik výstřední chování, zato třímá důvod jak pro svou nevrlost - vdovství, tak pro své zjihnutí - vnučku, o níž neměl tušení a kterou mu svěří syn nastupující do vězení.
Nicméně ke změkčené verzi patří, že i syn, bývalý narkoman, se ve skutečnosti hrdinsky vyznamenal a že vůkol žijí vůbec samí vlídní, zdvořilí, chápaví a slušně situovaní lidé, takže učesaný svět nic neruší. Leda občasné výbuchy pláče sousedky, rovněž ovdovělé barové zpěvačky v podání Keatonové, jejíž souhra s Douglasem příjemně graduje od spíše nezávazného kolegiálního špičkování až ke kouzelně trapné scéně po prvním sexu.
Spala s Elvisem
Douglas už sice nemá postavu salonního svůdce, ale pořád ještě mu zbyl dostatek osobního šarmu i hereckých schopností, jak nedbale trousit jedovaté poznámky na adresu zákazníků - Odkud že jste, z Vietnamu? Tam jsem byl -, vnučky sledující náhlý sousedčin porod - Tak tady vidíš následky sexu! - či zpívající Keatonové - Má historickou hodnotu, spala s Elvisem.
Režisér Rob Reiner s Douglasem točil už Amerického prezidenta a zjevně se pokouší navázat na stejnou náladu pozitivních vztahů od srdce k srdci a úsměvů od ucha k uchu, kde nehrozí špatné konce, děti a psi mají vystaráno a pošetilá vyznání se podávají s náležitou elegancí.
Prostě učesaná romantika. Ale na druhou stranu Douglasův hrdina, který si na verandě svého domu vychutnává sklenku martini, jednak neuráží, jednak zosobňuje pocit, pro který si mnozí chodí do kina. Totiž iluzi, že v nejlepším z možných světů jsou věci na svém místě, i když se občas musí zajít s květinami na hřbitov.
Film obsahuje rutinérsky přesnou dávku tklivosti, smířlivosti a přípustné nekorektnosti, ať jde o rasové narážky, lichotky typu „Prodal jsem už starší domy v horším stavu, než jste vy“ nebo sladkou dámu s cigaretou v podání Frances Sternhagenové, která na upozornění, že se tu nekouří, odvětí - Jistě, holčičko, vy jste na kouření moc mladá.
Ale co si budeme nalhávat, pět procent nad průměr si připisuje pouze a právě miláček kamery a žen Michael Douglas.
