I když je Aneta Langerová neméně přesvědčivá v čele svojí elektrifikované poprockové kapely, komorní projev jí i jejímu repertoáru velice sedí. Téměř od počátku je to v jejím případě "písničkářství" v pravém slova smyslu, které by mělo unést nejrůznější aranžérské přístupy a konec konců, v co "nejoholenější" podobě vyznít nejlépe.
Na druhou stranu, řekneme-li "komorní aranžmá", neznamená to, že je to nějaké brnkání u ohýnku. Ve skutečnosti jsou instrumentace klavíristy Jakuba Zitka výrazně sofistikovanější, než je tomu v rámci elektrické kapely. Není to ovšem nějaké laciné hraní si na "easy listening" vážnou hudbu. Pop zůstává popem, je jen představen v (dnes) ne úplně obvyklém soundu.
Do samotné stavby písniček se povětšinou výrazně nesahalo. Výjimku tvoří například "škrtnutí" příšerného recitativu v Hříšných tělech, křídlech motýlích. Čímž tato jinak krásná balada Oskara Petra naštěstí ztratila moment, kdy se při poslechu jeden musel stydět.
Výrazná změna je ale u přídavkové Stačilo říct, ze které Langerová za asistence Zitka, jenž vystřídal klavír za kytaru, na kterou válel fóry jak z Morriconeho soundtracků, udělala čistokrevnou country. Což je skvělý nápad, zvlášť když je kořeněn dokonale stylovým rozskřípaným sólem violisty Vladana Malinjaka.
Je to nahrávka koncertu 23. 12. 2011 v pražském Kině Oko. Ten večer vrcholil státní smutek po úmrtí Václava Havla, v Lucerně se na jeho počest veselili rockeři a vůbec muzikanti všech stylů.
Aneta Langerová tam asi leckomu chyběla (o tom, že se její písničky exprezidentovi líbily, se vědělo). Ale tím, že tenhle koncert neodpískala, věnovala mu ho a tak pěkně natočila, mu bezesporu udělala "tam nahoru" velkou radost.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
