Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Lana Del Rey i s kytarami zůstává smutná, jak jen to jde

  7:19aktualizováno  7:19
Třetí deska americké zpěvačky Lany Del Rey by se měla prodávat jenom na předpis. Ne protože se jmenuje Ultraviolence, ale protože její poslech vyrovná účinky plné hrsti valia. Utlumí, zpomalí, navodí docela příjemné pocity otupělosti a taky buduje určitý návyk, ze kterého se špatně a pomalu budí.

Lana Del Rey (12. prosince 2013) | foto: AP

Lana Del Rey přitom v zásadě jen navazuje na model dekadentního popu, kterým prorazila na dva roky starém albu Born to Die. Změny, kterými prošly její písničky stylově, jsou kosmetické, tedy zejména aranžérské.

Ultraviolence

Interpret: Lana Del Rey

CD, cena 399 korun

Hodnocení: 70 %

Novinku produkoval Dan Auerbach z The Black Keys, je víc kytarová, Lana Del Rey se rozezpívala do výšek, písničky díky tomu působí dotaženěji. Ale takřka filmová atmosféra a přehnaná stylizace do ufňukané ženy, která umí být osudová, zůstaly dominantní, i když pod to v Sad Girl Auerbach brnká blues.

Celek je působivý, ale taky trochu úmorný. To kvůli dojmu, že Lana Del Rey zpívá pořád dokola jednu strašně smutnou písničku, a vědomí, že její hudbě by prospěla i trocha vzrušení. Kdo by taky chtěl být závislý na valiu.

Autor:


Témata: Lana Del Rey


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.