RECENZE: Kung-fu panda, vtipný kreslený Kill Bill bez krve

Nejen díky Shrekovi šlape animační divize společnosti DreamWorks konkurenční firmě Pixar na paty. Možná neoslňuje jedinečnou obrazovou stylizací jako nejnovější pixarský přírůstek Vall-I, jenž k nám dorazí v srpnu, ale na rozdíl od něj zase tlumí výchovně kazatelské prvky příběhů.

Což platí i pro Kung-fu pandu, jež má dnes českou premiéru a která zásadu hravosti promítla i do animované verze firemní značky.

Kung Fu Panda

70 %

USA, režie Mark Osborne a John Stevenson, mluví Jack Black, Dustin Hoffman, Angelina Jolie, česky Saša Rašilov, Miroslav Táborský, Nela Boudová, titulky i dabing, 88 minut.

Kinobox: 80 %

IMDb: 7.6

Hrdina se z úvodního, výtvarně odlišného snu o vlastní válečnické slávě probudí do všedního rána kulatého nemotory, jehož budoucnost dávno určil rodinný recept na nudlovou polévku. O bojovém umění kung-fu může jen snít, vždyť sotva vyfuní po nekonečných schodech do kláštera, kde pod osvíceným dohledem želvího kmeta cvičí zkušený mistr pětici mrštných zvířat.

Jedno z nich se má stát vyvoleným Dračím bojovníkem, jenž zastaví mstu zlosyna uprchlého z vězení. Vetchý guru dá však nečekaně šanci právě pandímu cvalíkovi, nad nímž si trenér zoufá - než z jeho slabosti pro plné břicho učiní ctnost.

Zápletkou Kung-fu panda nepřekvapí. Sleduje tradiční vypravěčský model o třech dějstvích, jež tvoří nástup hrdiny, jeho výcvik a rozhodující bitva; vazbami mezi otcem a synem i učitelem a žákem připomíná samurajské legendy či Hvězdné války.

V nadsázce se dá film shrnout jako kreslený Kill Bill bez krve, leč s vtipem. Stará Čína s exotickými sceneriemi i hudebními motivy je pro animaci velmi vděčná, nefritový palác má podobně impozantní účinek jako temná věznice v záři jisker.

Bojovým scénám umožňuje animace tak ostré tempo, že jsou při dokonalém vystižení technik kung-fu občas až nepřehledné. Ale nejosobitější kouzlo nesou rituály, které sice prošly zjednodušující úpravou pro děti, ale beze ztráty magie, poezie a moudrosti. Stačí zmínit odcházení želvího mudrce mezi květy broskvoní.

Nicméně Kung-fu panda přišel na svět především pro zábavu, což plní situacemi i průpovídkami, zato povinné poučky typu "jdi za snem, neboť nic není nemožné" drží rozumně na uzdě. A navíc nenápadně razí zdravý postoj k jídlu, takže se dá ordinovat proti nechutenství, anorexii i módě diet.

Pandu totiž posvátná úcta či strach svazují jen do chvíle, než zavětří sousto, přičemž jeho zemitý přístup se s duchovní linií propojí ve zcela přirozený soulad.

Dlouhé slovní výlevy před akčním finále brzdí rytmus, ale zase baví řež na visutém mostě, lety a la Tygr a drak či boj o knedlíček srovnatelný s Johnnym Deppem na rožni v Pirátech z Karibiku. Panda má zkrátka přiměřeně mystiky, poezie, smíchu, bojového baletu - a sladce světskou pointu.