Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Krev Wälsungů. Skandální příběh incestu vlastní tíhu neunese

  16:59aktualizováno  16:59
Divadelní Krev Wälsungů v pražském Studiu Hrdinů v sobě kombinuje tématiku incestu Mannovy novely s úryvkem Wagnerova opusu Valkýra. Hra má velice pěkně řešenou scénu, těžkost výpovědi ji ale doslova ubíjí.

Záběr ze hry Krev Wälsungů | foto: Studio Hrdinů

Thomas Mann, Robert Musil, ale i Stefan Zweig či konstantně Franz Kafka. Středoevropští německy píšící autoři přelomu devatenáctého a dvacátého století získávají na divadelních prknech na oblibě. Krev Wälsungů je v krátké době druhým Mannovým dílem, které si nějaké pražské divadlo vybralo k inscenaci.

Fotogalerie

Studio Hrdinů láká na skandální téma novely, již budoucímu nobelistovi zprvu odmítli vydat. Mann v ní rozebírá těsný vztah dvojčat Siegmunda a Sieglind, které více než cokoli jiného zajímá Richard Wagner a oni navzájem a to i přes to, že se Sieglind má brzy provdat za postaršího Beckeratha. Oba sourozenci budoucím ženichem opovrhují a dávají mu to dostatečně najevo.

Režisérka Katharina Schmittová připravila, jak je pro Studio Hrdinů zvykem, neobvyklou scénu - celá hra proběhne za či na dlouhém stole, který je zároveň místem k večeři, šatnou, divadelním jevištěm i hledištěm.

Hru vedle dialogů Mannových postav ozvláštňuje operní árie z Wagnerovy Valkýry. Ta na jednu stranu dodává hře na německé těžkosti, na té druhé však vytváří až nepříjemný kontrast - jakmile operní pěvci dozpívají, nedaří se hercům na nasazenou pompézní atmosféru dostatečně navázat a hra ztrácí na vážnosti.

Krev Wälsungů

Studio Hrdinů

premiéra 8. dubna 2014

režie: Katharina Schmittová

hrají: Marie Švestková, Ivan Lupták, Jiří Štrébl, Martin Vodrážka, Lucie Juránková, Dagmar Jegerová / Šárka Vaculíková, Pavel Jánský / Martin Dvořák a další

Hodnocení: 55 %

Schmittová pracuje se zajímavým postupem, kdy jeden ze sourozenců vypráví děj, zatímco druhý v tu chvíli hraje. Během úvodního rozpravy u u jídelního stolu to vychází skvěle. Při dlouhém monologu Sieglind u zrcadla, před kterým se Siegmund zálibně obléká, to však hru zbytečně natahuje a divák se ztrácí. Skandální závěr s očekávaným incestem pak trochu naředila přespřílišná snaha šokovat, finální zapojení Beckeratha zde působí zbytečně.

Krev Wälsungů prostě hraje hodně na efekt. Snaží se navodit těžkou atmosféru tak intenzivně, až začne dusit sama sebe. Povedená výtvarná stránka všechno nezachrání.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.