Rudolf Sloboda (1938-1995) studoval filozofii, rubal v dolech, pil a léčil se, uvažoval o Bohu nahlas a intenzivně i tiše v nitru, pořádal bouřlivá setkání v Devínské Nové Vsi, staral se o nemocnou manželku, ve svém zahradním domku žil bez vody a elektřiny.
Slovenský spisovatel Rudolf Sloboda
Geniální diagnostik mužského světa byl obklopený ženami - manželkou, matkou, dcerou, vnučkou. Hranice mezi jeho hrdiny a jeho vlastní duší je v řadě Slobodových románů rozpitá, byla-li vůbec kdy narýsovaná. S oblibou tematizuje celou svou rodinu a její i svoje každodenní zápasy. Větrné mlýny teď vydaly jeho Krev.
V originále vyšla v roce 1991 a mistrovská je v mnoha ohledech. Už jenom fakt, že zásadní politický zlom od komunismu k demokracii Sloboda líčí s minimálním časovým odstupem zcela trefně, nikoli jako nadšenou idylickou cestu k vytoužené svobodě, nýbrž jako cosi, co přišlo příliš pozdě a co možná ani vůbec přijít nemělo, protože stejně nevíme, jak s tím naložit.
Nejlepší slovenský román
Čtyři roky po vydání Krve, která bývá označovaná za nejlepší slovenský román minulého století, spáchal Sloboda sebevraždu - oběsil se na řetězu od jízdního kola, předtím pečlivě zametl piliny vysypané z trámu, který navrtal k zavěšení skoby. Sebevražda je ostatně téma, které Krev okysličuje v každé kapitole.
Hrdinou Krve je hospodář. Dříve výrostek, později na chvíli student, pak dělník, voják. Teď stárnoucí vyléčený alkoholik. Dřív byl zlý a hrubý, jako věrný opilec mlátíval manželku, protože "neúcta k vlastnímu životu implikovala hrubost i k druhým". Hospodář je Slobodovým věrným obrazem, sedí jména příbuzných, je tu dokonce matka Klára, která porodila syna jako velmi mladá a intenzivně ho tloukla i milovala. A její další muži, pak Slobodovy ženy.
Sled obrazů a témat vrší vnitřní boje, filozofické problémy, teologické spory, opravu střechy, útoky Irské republikánské armády daleko v Británii, husitství, zemědělství, marxismus i konflikty se ženou. Na to všechno má hospodář názor podbarvený depresí a skepsí, podaný s cynickým šklebivým humorem, vylíčený bujným tokem vět, které svérázně mísí absurditu, striktní postoj i úzkost a paniku z vlastních chyb.
V jednom momentě knihy stojí hrdina na skále nad vsí a hledí na místo, kam by chtěl dopadnout, až se rozhodne skočit. Má ho přesně vybrané, tam bude sebevražda dobře vykonaným dílem včetně jasně smrtícího dopadu na kamennou desku dole. A existenciální pohled profackuje zmínkou o tom, že sebevražedné sklony v něm podporují i zprávy o kandidátech pro nadcházející volby.
Krevautor: Rudolf Sloboda překlad: J. A. Pitínský a Ondřej Mrázek Větrné mlýny, 756 stran, cena 449 korun |
Právě život a dílo na hraně dělají ze Slobody velikána. Dokázal psát o Hegelovi stejně hluboce a srozumitelně jako o zednické práci, ač intelektuál a filozof, miloval hospodskou lůzu a v mnohém s ní souzněl, ba ji přeřvával. Na mnoha místech Krve zmiňuje Dostojevského, sám byl spisovatelem jeho formátu. Přitom byl a stále je nedoceněný a pro české čtenáře téměř neobjevený.
Dvojí překlad
Krev ze slovenštiny do češtiny přeložili J. A. Pitínský a Ondřej Mrázek. Protože se dělili o více než sedmisetstránkové dílo, došlo v polovině ke zlomu v toku vyprávění, a přestože oba překlady byly výborné, je výsledné dílo nakonec "předělané" v duchu Pitínského překladu. Je vhodné smeknout před nakladatelstvím Větrné mlýny a jejich slovenskou ediční řadou, jejímž je Slobodova Krev zatím nejzásadnějším počinem.
