Potíž americké novinky, která vstoupila do českých kin, tkví v tom, že se nadchla výchozím nápadem a uvěřila, že nic víc nepotřebuje.
Dotyčný nápad převzatý z komiksu vypadá opravdu slibně, neboť spojuje žánr sci-fi a westernu. Až se sbíhají sliny při pomyšlení, co všechno se s ním dá podnikat.
Hry na city a poselství
Jenže kromě propojení obou světů už tvůrci nepodnikli nic, jen rozvinuli obvyklou šablonu válek s mimozemšťany a ke kovbojům přihodili ještě indiány, míšence, bandity, krásné ženy, slizké příšery, děti, psíka... pouze americký prezident výjimečně chybí.
A přitom v prvních minutách slibuje film kouzelnou poctu westernové klasice. V krvi, potu a pustině procitá mlčenlivý cizinec bez paměti – jen on, vítr a jezdci v krajině, s nimiž svede skvostnou bitku, než vjede do typického městečka filmového Divokého západu. Sem se Daniel Craig s kloboukem vraženým do čela a koltem nízko u pasu hodí líp než do smokinků bondovek.
V místní galerce nemůže chybět barman, šerif, lepá slečna, zpovykaný frajer a jeho mocný tatík v podání Harrisona Forda, který zachraňuje, co se dá: jako jediný si totiž utahuje ze své postavy i z celé přeplácané historky.
Po zahřívacím kole představování se příliš okatě čeká na úder; nálet ufonů ušpiní poetiku westernu výměnou za efektní vzdušné únosy nebo sestřelení "talíře". Ale pak do děje vstoupí slintavá bestie, záhada se zlatem, desperáti, zrádci, doslova nával cizorodých prvků. Strach z neznáma v izolaci dávné divočiny nabízel víc než jekot "démoni" – a hlavně potřeboval výraznější porci nadsázky. Bez ní hry na city a na poselství nelze vydržet.
Co dům dal
V prérii si film drží náladu, s ufony se smrskne na béčkovou vybíjenou, jež se nadechne jen díky přeletům nad rudými skalisky. Slečna se čile máčí v řece i dešti, aby vynikly její křivky, leč mluvit by neměla. A půlhodinové finále patří další šabloně – bitvě na vícero frontách à la Vinnetou povede útok, Old Shatterhand osvobodí zajatce.
Škoda že ani producent Steven Spielberg a režisér stokrát vtipnějšího Iron Mana Jon Favreau neuhlídali autory scénáře. Bylo jich šest – není pak divu, že vznikl zabijačkový guláš typu co dům dal, film bez osobitosti, odstupu, řádu a klíče.