Mezi stěnami galerie bloudí snivou krajinou melancholický "toulavý duch" mladé německé výtvarnice Moki - dokonce nejen na papíře a dřevě, ale i v plyši. Nechybí ani veliká vycpaná komiksová liška odpočívající na suchém listí... Tyto chlupaté exponáty však působí tak trochu navíc - jako zbytečná atrakce.
Subtilní (byť svým obsahem velmi působivý) černobílý komiks umělkyně Moki, který se táhne po stěnách, se bohužel v rozlehlém prostoru trochu ztrácí a nepůsobí tak, jak by si zasloužil.
Druhé místnosti kraluje tvorba známého ateliéru Amanita Design a Jakuba Dvorského, výtvarníka filmu Kuky se vrací. Návštěvník se dostává do zneklidňujícího post-apokalyptického světa počítačové hry Samorost, ve které dojemný malý skřítek musí odklonit vesmírem letící ničivý samorost, aby nedošlo ke zničení jeho domova.
Přírodní motivy ve světě techniky
A právě tato třetina výstavy patří k tomu nejpůsobivějšímu, co v expozici je - ať už jde o Samorosty z roku 2003 a 2005 nebo půvabné Machinarium z roku 2009, jehož hrdinou je malý plechový robot.
Amanita Design ve své estetice nechává prorůstat přírodní motivy do světa techniky a funguje to skvěle. Imaginativní svět z tohoto studia získal například cenu za vynikající vizuální kvality na festivalu nezávislých her v San Francisku.
Třetí do počtu a zcela se vymykající zbytku expozice je syrový komiksový příběh vizuálního ateliéru DRAWetc., který doslova černé na bílém ilustruje a komentuje svůj vlastní zrod.
Po stěnách se žene smršť obrazů a komentářů. "Na přelomu roku 2007 a 2008 se Honza J. sebral a šel za uměním stát se slavným umělcem," stojí například na zdi. Tato krajina komiksu je však nejméně zajímavá.
Snové krajiny komiksu, to je výstava, která představuje zajímavé počiny, ale bohužel neohromí.
Hodnocení MF DNES: 50 %
