V postapokalyptickém světě popu zdevastovaného vlivem elektronické taneční hudby 90. let, s níž coby nikým nezvaný prorok seznámil Ameriku francouzský dýdžej David Guetta, je vydání třetí desky britských Klaxons událost.
Love FrequencyInterpret: Klaxons CD, cena 399 korun |
Po čtyřech letech se totiž bez nějakých výraznějších kroků stranou vracejí jako kapela, která je schopna ze stejné inspirace ukout zvukově zajímavé písničky. Takové, které v sobě mají živou energii, nečekané zvraty, gradace i nápady. Z pozůstalosti technoscény 90. let si také hodně půjčují, ale nedrancují přitom její nejhorší elementy.
Klaxons se na albu do značné míry (způsobem práce se syntezátory či zpěvem) vracejí k rukopisu první desky, se kterou byli pasováni na průkopníky stylu new-rave. Po letech je sice jasné, že šlo jen o módní dobovou nálepku, ale také že jejich kombinování minulosti a současnosti, živého kapelního hraní a elektroniky v sobě má potřebnou, místy až kmenovou sílu.
Dobře se to ukazuje v patrně nejexperimentálnější skladbě nazvané Children Of The Sun, na níž pracovali s Tomem Rowlandsem z The Chemical Brothers, který už bezpochyby patří mezi dinosaury taneční hudby. Kontinuita a vědomí kořenů a souvislostí nechybějí ani striktnímu tanečnímu hitu jako There Is No Other Time.
I díky tomu jsou Klaxons v radioaktivním spadu z výbuchu taneční hudby tak zábavní.