RECENZE: King Skate je bezstarostná jízda generace na kolečkách

Na první pohled představuje King Skate typicky „spiklenecký“ film lákající na posvátnou výpravu do kina hrstku nadšenců. Ale po pár minutách divák zjistí, že nakažlivá nálada celovečerního dokumentu Šimona Šafránka se zdaleka netýká pouze vyznavačů někdejšího „kapitalistického sportu“.

Podle průzkumu z počátku tisíciletí se na světě hlásilo ke skateboardingu přes 18 milionů lidí, z toho 85 procent bylo mladších osmnácti let a tři čtvrtiny tvořili muži. Nicméně vzorek publika, které se vydá na premiérový domácí film King Skate, může být o něco širší. Jednak šíří vděčné retro, jednak vyzařuje neskutečnou energii – koneckonců deváté místo v diváckém hlasování na karlovarském festivalu mu sotva zařídili jen borci na prknech s kolečky.

Svědectví o tuzemském vzniku, vzestupu a pádu jedné subkultury kolem pohledného sportu má navíc obrovskou výhodu v bohatých archivech, o jejichž existenci nemá běžný smrtelník ani potuchy – mimo jiné King Skate využil sbírku Vojty Kotka.

Pro symboliku normalizační stádnosti sice opakuje nadužívanou šablonu spartakiád, nicméně právě k jejich umělé organizovanosti vytvářejí záběry prvních bezstarostných jízd dokonalý kontrast. „Země byla zavřená, ale my jsme se cítili opravdu svobodně, dělalo nás to výjimečnými“ – žádný z výroků nedokáže vystihnout podstatu tak výmluvně jako adrenalinové kličkování po silnici za provozu.

Ano, je to opojné, je to dojemné a je to lehce romantizované; jako každá láska, posedlost a příslušnost ke komunitě, ať se točí o trampech, rockerech nebo milovnících trabantů. V případě „skejťáků“ se přidává atraktivní ekvilibristika na kutilských prknech jako z dílny Pata a Mata, sestavovaných podle plánků v dostupných časopisech.

„Byl to kapitalistický sport, úplně jiný svět, a tudíž veliká rebelie, ani na trávník se tehdy nesmělo sednout,“ zdůrazňuje jeden z aktérů filmu Petr Forman. „Když nás v roce 1976 pustili do Ameriky za tátou, který byl nominovaný na Oscara za Přelet přes kukaččí hnízdo, někdo se ho tam zeptal: Už jsi klukům koupil skate?“ líčí syn Miloše Formana, jak se dostal k západní módě.

Jiní to měli těžší, důvtipně zařazená dobová publicistika o nedostatkovém zboží vede od otázky, proč není třeba kečup, až k dotazu, proč nejsou prkna. Zájemci psali prosebné dopisy zahraničním firmám, a jaká to byla radost, pokud třeba za půl roku vyžebraný skate dorazil. Když neexistovaly rampy, jezdilo se v hasičské nádrži, kterou pamětník s fotografií dnes marně hledá na sídlišti mezi malými fotbalisty.

Zajímavě protagonisté popisují pestrou skladbu prvotního „skejťáckého“ společenství, které pořádalo i letní tábory s pivem. Vedla napříč všemi sociálními skupinami, spojovalo je to, že každý byl prý originál, a díky obdivu hodnému rockových hvězd neměli o dívky nouzi.

Nicméně idylické přehlídce rozesmátých akrobatů s větrem ve vlasech nelze upřít poctivost. Na rovinu přiznávají legalizaci oddílu ještě za minulého režimu – „a šlo to docela hladce“ – i pořádání akcí pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže, tehdy často poskytovanou oficiální zástěrkou. Zkrátka nehrají si na disidenty, bavilo je „provokovat fízly“, ale politické manifesty nepěstovali, spíš recesistické grotesky, jež jako kdyby vypadly z rané tvorby divadla Sklep.

King Skate

65 %

Režie a scénář Šimon Šafránek, kamera Jiří Chod, hrají Petr Forman, Luděk Váša

Streamovací služby: HBO Max (CZ zvuk)

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.4

Pozvolna si jednotlivé mladé tváře divák propojuje se současnou podobou vypravěčů, ovšem postupně se také ztrácí v narůstajícím materiálu pro zasvěcené, počínaje různými závodními disciplínami a konče zahraničními vzory. Také odkazy na příbuznost punku či graffiti působí jako z jiného světa: King Skate totiž navozuje pocit, že celá zdejší „skejťácká“ historie byl jeden velký nekonečný mejdan, který po listopadu 1989 ztratil své původní duchovní kouzlo, protože se všichni začali zajímat jen o peníze.

To je poněkud laciná tečka, jako by tvůrci nevěděli, jak uzavřít tok nostalgie, v němž se řada motivů opakuje. Ale na druhou stranu skvěle zabírá dobová muzika, která strhne i člověka, jenž na prkně jakživ nestál a film bere jako okrajovou kuriozitu. Za chytrou hudební dramaturgii má King Skate body navíc. Nicméně jeho cílová skupina je jasná, i premiéru ve svém ráji, skateparku na pražské Štvanici, zjevně vyprodali členové klanu.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv