Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Kdyby Sting zakřičel „Dřepkins!“, poklekl by celý sál

  3:51aktualizováno  3:51
Sting už několik let za sebou bilancuje. Nejprve s kolegy oprášil The Police, pak s orchestry za zády vyrazil na brilantní popové turné a teď si k šedesátinám nadělil šňůru, na níž si po dlouhé době pověsil basu na krk. A víte co? Pořád to funguje.

Sting v pražském Kongresovém centru oslavil 25 let na scéně a pod hlavičkou Back To Bass (Zpátky u basy) odehrál své největší hity (18. února 2012). | foto: Stanislav ZbyněkČTK

Týdny vyprodaný koncert v pražském Kongresovém centru, kde Sting vybalil více než dvacet písní ze své biografické škatule, měl jasný scénář. Po dokonale sestaveném startu následovaly osvědčené ploužáky prošpikované skladbami od Police. Ty vystřídaly Stingovy laskominy z novějších alb a závěr patřil klasikám i akustické tečce s davovým zpěvem. Žádné překombinované efekty, neonové zkraty z Matějské a náladové projekce s nesmyslnými ornamenty. Jen skvělá muzika.

Sting v pražském Kongresovém centru oslavil 25 let na scéně a pod hlavičkou...

Sting v pražském Kongresovém centru oslavil 25 let na scéně a pod hlavičkou Back To Bass (Zpátky u basy) odehrál své největší hity (18. února 2012).

Sting ví, že z minima vytěží maximum. A to se týká i jeho šatníku. V obyčejném tričku, které si v předsálí mohl koupit kterýkoliv z přítomných, nadělal parády, že by pohasly i hvězdy na všech červených kobercích světa. (Je pravda, že mu k tomu výrazně pomáhají křivky. Postava tělocvikáře, která popírá obecné představy o životosprávě rockových hvězd, se holt nezapře.)

Když dorazil na scénu, stačilo, aby vyčerpal svou bohatou slovní zásobu v češtině (Dobrý večer, Praho. Díky) a už už by mu do otevřené náruče proudily davy. Úvodní melodie All This Time jen potvrdila, že Kongresové centrum - ač to bylo přání managementu - je prostor naprosto nevhodný pro akce, kde lidi tančí od prvních tónů. Když se navíc rozsvítilo v refrénech Every Little Thing She Does Is Magic z police Police, Sting si mohl dobře prohlédnout vyprodané plyšové sedačky: lidé se v nich legračně vrtěli a tleskali s rozzářenýma očima.

Oproti koncertům s orchestrem se dokonce rozpovídal a většinu svých písní uvedl vlastní vzpomínkou, navázanou na vznik textu.

Sting o vzniku písně Stolen Car

"Nikdy jsem neuměl nikomu dát návod na to, jak se skládají dobré písničky. Já to dělám tak, že si nejprve napíšu muziku, a pak ji poslouchám a něco mě k ní napadne. Když je totiž melodie dobře vystavěná, tak se v ní příběh narýsuje sám. Já jsem jenom překladatelem abstraktního vyprávění. Takhle jsem jednou poslouchal nějakou věc a míjel jsem hezký auto. Řekl jsem si, že napíšu o mladým zlodějíčkovi aut, což je dost těžký povolání, když si představíte, jak chytrý auta se dneska vyrábějí. A ten kluk si na ulici vyhlídne drahý auto, šlohne ho a představí si svou novou identitu. Je z něj bohatý byznysmen, má krásnou ženu a dvě roztomilý děti. A taky milenku. A v tu chvíli se to všechno poser..."

Český posluchač se tak mimo jiné dozvěděl, že si díky Ghost Story u krbu povídá se svým zesnulým otcem nebo že ho k písni The End of the Game přivedla liška, která mu vybílila kurník.

Atmosféra v sále nemohla být vlastně lepší. Sting si na turné protáhl říjnové narozeniny a naprosto uvolněně si svou šedesátku užíval se všemi v sále. A tím se myslí i skvělá kapela v čele s rodinou Millerových, tedy Stingovým dvorním kytaristou Dominikem a jeho synem Rufusem.

Sting: Back To Bass, Houston (18. listopadu 2011)

Ta zbytečně neexhibovala, ale jen prostě skvěle šlapala za pomoci příjemné australské vokalistky Jo Lawry, i když se ozvalo nechtěné "vazbení" z odposlechů. Navíc z ní člověk neměl pocit, že jen otrocky přehrává desítky měsíců si podobný program, který se mění jen v nuancích podle toho, jak se mistr vyspí.

Sting pánům navíc namíchal skladby tak, aby se nenudili a zahráli si rockovou vypalovačku Demolition Man, westernové country Love Is Stronger Than Justice i hitovku Desert Rose líznutou prvky world music. (Po vzoru filmových Critics' Choice Awards bych cenu dala především jazzem šmrncnuté pecce Driven To Tears, s níž Sting vyrazil v 80. letech do boje proti lhostejnosti k hladomoru.)

Sting v Praze

Jubilant se v rozhovorech nechal slyšet, že nedávné turné s Police bylo fajn, ale opakovat ho nechce. "Jako kdybyste se vrátili k ženě, kterou jste opustili. Se vším tím dobrým i špatným, co se vám vybaví. A to už zkrátka nejde," vysvětloval šestnáctinásobný držitel ceny Grammy.

Je milým paradoxem, že právě tahle exmanželka mu po přídavcích, během nichž lidé seběhli schody a začali tancovat přímo pod pódiem, zajistila bravurní akustické finále v podobě Message In A Bottle.

Na Vyšehradě se nečekaly zázraky. Fanoušci si přišli přesně pro to, co jim Sting naservíroval. Někomu mohla chybět písnička Englishman In New York, jiný tesknil po Roxanne, dalším přebývala některá houslová sóla Petera Tickella.

Sting: Back To Bass, Praha (18. února 2012)

Tisíc lidí, tisíc chutí, chce se říct. Když Sting spustil Fields of Gold, jeden z mých kolegů mi do ucha zašeptal, že takové písničky ho dostávaly v prváku na lyžáku. Jestli dělal ramena, nebo mě jen provokoval, když zjistil, že se vlním do rytmu, se patrně nikdy nedozvím. Ale všimla jsem si, že se nás na tom lyžáku sešlo na tři tisíce a všichni by pokorně udělali "dřepkins", kdyby to na ně "Cabadaj s basovkou" houkl.

Hodnocení iDNES:cz: 80 %







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.