Spisovatel a fotograf Rawi Hage se narodil v Bejrútu, vyrůstal v Libanonu a na Kypru, přestěhoval se do New Yorku a poté v Montrealu několik let taxikařil. K taxikaření se v románu Karneval z roku 2012 vrátil.
Hlavním hrdinou je Moucha, chlapík, který brázdí město ve svém taxíku a vypráví o klokotu venku i o lidech, jež vozí a kteří mu připomínají dávné lásky a přátele z cirkusu, kde vyrostl. Jeho otec byl "pilot létajícího koberce, turbanem měnil směr větru, řídil za pomocí licousů, létal kolem stanových tyčí nad vykřičníky diváků a pomlčkami potlesků". Matka vyrostla na visuté hrazdě, byla pletačkou lan a milovala, když jí liliputáni žužlali podkolenní jamky.
Když otec odešel "najít svého Boha a jeho devětadevadesát přívlastků" a matka zemřela, vyrůstal Moucha u vousaté dámy, setkal se s křesťany, černochy, Východoevropany i mohamedány. A poučil se o mouchách a pavoucích. Na nich založil svou teorii: taxikáři zvaní pavouci čekají, až výzva přijde za nimi. Mouchy jdou příležitosti vstříc, jako poutníci křižují ulice a ženou se za každým mávnutím. A z Mouchy se stal poutník každým coulem.
Svět je cirkus, tak zní jeho životní filozofie. Ne nadarmo cituje na předsádce románu Michaila Bachtina, jednoho z nejznámějších teoretiků kultury smíchu, lidovosti a karnevalu. Stejný význam má i moment, v němž Moucha půjčuje přítelkyni Zainab studující náboženství knihu Dějiny dvorních šašků. Ona nechápe, k čemu jí v psaní disertace pomůže, on tvrdí: "Je snad na zemi nebo na nebi něco mocnějšího než pořádná dávka posměchu a smíchu?"
Síla Hageho románu je v průsečíku lidového, téměř vulgárního, světského a tělesného (učené knihy se studentkám půjčují s jediným záměrem, a když to nevyjde, je alespoň koho si představovat ve chvílích samohany) a schopnosti nazřít to a pojmenovat. Jako by Moucha nebyl jen taxikářem, ale moudrým pastorem ztracených existencí.
KarnevalAutor: Rawi Hage Nakladatel: Plus 275 stran, 299 Kč |
Hage umí být vtipný i dojemný, i když to místy dělá prvoplánově a vypočítavě, jako by psal scénář k reklamě na sušenky. Přesto je to silná kniha, hlavně v momentech, kdy přestává zábavné tlachání o opileckých zákaznících i o karnevalový rej, ale vyvstane bezpráví, ponížení i zoufalý zločin.
Moucha sice může nasednout na otcův koberec a odletět nad město posedlé karnevalovým veselím, v němž je vše povoleno, jsou však druhy životní tíhy, které nelze setřást. A i když se od jednoho zákazníka dozvídá, že "komedii má každý rád, je božská", je mnohokrát svědkem spíš procházky očistcem i peklem. A z něj se uniká špatně. I na létajícím koberci.
