V Letu číslo 93 mapoval Paul Greengrass osud jednoho z letadel unesených teroristy 11. září 2001. V Kapitánu Phillipsovi, jenž právě vstupuje do našich kin, sleduje boj o záchranu muže, který skončil po přepadení lodi roku 2009 v rukou somálských pirátů.
Útočníky Letu řídila víra, piráty peníze. "My ne al-Káida, my obchod," ujišťují lámanou angličtinou. Jsou proto méně nebezpeční? Vůbec ne; jako každý amatér zločinu, který zpanikaří a jedná s vědomím, že již nemá co ztratit.
Pár šibeničních žertů
Kapitán Phillips v podání Toma Hankse není antihrdina, spíš nehrdina. Bříško, brýle, šediny. Pedant. Když nařídí cvičný poplach, hledí na něj posádka úkosem, ale ani necekne. V okamžiku se hra nanečisto mění v boj naostro; a znovu.
Takřka reportážní kamera vyvolává mrazení už od chvíle, kdy piráty ženou "do práce": autentický jazyk plný křiku tvoří protiváhu profesní sebekontrole námořníků, obdivuhodné a marné. Jak děj střídá palubu korábu s kocábkou pirátů a pohledy zkřížené zatím v dalekohledech, nervy pochodují; triky dlouho nevydrží, světlice proti samopalům sotva obstojí - a to si režisér ještě dovolí pár šibeničních žertů včetně odborářské vzpoury.
Hlavně klid
Greengrass vypráví jako v přímém přenosu, nedá vydechnout. Jenom na rozdíl od Letu 93 ubírá prostor motivu "kde to vázne" čili dění v bezmocném vzdáleném dispečinku a naopak až příliš zálibně nastavuje hororový model schovávané v temném podpalubí. Nicméně s hysterií dokáže pracovat jako lékař s dávkami drogy; zdá se, že větší nervozitu již ani nelze snést, přesto ji zase s pomocí hudby vytočí do obrátek až k výbuchu.
Hlavně klid, hlavně klid, opakuje si člověk podvědomě s hrdinou, když už rozum dávno ustoupil uječené panice. Působivost filmu diktuje strach, neovladatelný strach na všech stranách, ačkoli divák stihne ocenit i bravuru akčních scén od nočního pokusu o útěk přes vzdušný výsadek až po armádní manévry. Ale hlavní slovo má válka psychologická, boj nervů.
Poselstvími film naštěstí dost šetří, navíc je vymaže strhující Hanksovo finále. Šok z prožité hrůzy je totiž děsivější než hrůza sama.
13. listopadu 2013 |
