Popravdě k brněnskému přepisu angloamerické legendy o nemožném šéfovi se vázaly větší obavy, neboť se bude nutně srovnávat s fanouškovským kultem. A vedle něj zprvu působí příliš žoviálně a provinčně, jako by vznikl jen proto, aby se ústřední motiv o rušení pracovních míst rozehrál mezi Brnem a Ostravou a ke slovu přišly domácí narážky „Havlová – Veškrnová“ či „Milada jako Horáková“.
Hrdina pod praporem pohody více švejkuje než uráží a satira se týká spíše systému než osob. Nicméně jazykově včetně úřednické mluvy náš Kancl obstojí a z měkčího úvodu trapasů kolem upoceného poplácávání se postupně klube pravá značka předlohy, tedy až mrazivě odpudivé stydno s příměsí absurdity.
Americký Kancl s elegánem Stevem Carellem a vlastními dějovými odbočkami je jiný, český se drží původní anglické varianty od hry na dokumentární snímání přes řadu situací či výroků po typologii postav v čele s Rickym Gervaisem, kterému se Václav Kopta přibližuje.
Ale zůstává svůj a roste díl od dílu včetně čtvrtého, kde se předvádí coby dřevní rocker s kytarou. Navíc potěší vzácná místní sebeironie, ať se týká brněnské Komety či „tria géniů Menšík, Polívka, Donutil“.
Pochyba, proč vůbec dělat vlastní Kancl, když originál naši diváci znají, tedy sice trvá, ale mírní ji fakt, že to neskončilo vyloženě ostudou.