Německý tenorista Jonas Kaufmann už několik let trůní na tenorovém Olympu. Dvakrát triumfoval na koncertě v Praze, okouzlil i v přenosech z newyorské Metropolitní opery do kin. Hvězdný pěvec umí písně stejně jako operní árie a německou hudbu stejně jako italskou, což dokazuje i jeho diskografie.
Za doprovodu orchestru Parmské opery, jejž řídí Pier Giorgio Morandi, natočil Kaufmann árie z jedenácti Verdiho oper. A zatímco té první, slavnému popěvku Vévody z Rigoletta La donna e mobile, chybí bezstarostnost a frivolnost, jako Radames z Aidy už může Kaufmann předvést oduševnělou kantilénu a kouzla s dynamikou. Závěrečný háklivý vysoký tón v árii Božská Aido, kteří mnozí jiní tenoři zařvou div ne jako povel k bitvě, Kaufmann nechává vyznít téměř do ztracena, jako blažené vydechnutí, přesně v souladu s Verdiho předpisem.
Kaufmann v italské hudbě nemá tu lehkost a pružnost, jakou míval třeba Luciano Pavarotti. Někdy to může poněkud ubírat na spontánní ohnivosti a divokosti, třeba slavnému číslu z Trubadúra, v němž se Manrico chystá vrhnout do boje a zachránit svoji matku. Konkurenty však Kaufmann dohání krásnou plynulostí a niternou intenzitou svého zpěvu.
Schuberts WinterreiseJonas Kaufmann, Helmut Deutsch |
Tyto přednosti vynikají v áriích z Luisy Millerové, Síly osudu, Simona Boccanegry, z méně často hraných Loupežníků nebo z Dona Carlose. V posledně jmenované opeře se k tenoristovi připojuje výtečný italský barytonista Franco Vassallo (jenž loni v létě účinkoval na slavnosti ve Velehradu) coby Rodrigo.
Vrcholem nahrávky jsou dvě ukázky z Otella, monolog ze třetího dějství, v němž je maurský vojevůdce rozerván zoufalstvím a zuřivostí, a pak poslední výstup umírajícího hrdiny. To už není jen vrcholné pěvecké umění, to je tóny a slovy odhalená lidská duše. Kaufmann zpívá obě tyto scény tak, jak to v dějinách opery uměla jen hrstka tenorů.
