Hudba není ve Slívově případě žádným módním výstřelkem. Věnuje se jí od šedesátých let, kdy se nadchnul pro big beat a začal hrát na bicí v kapele Spiders. Později jako bubeník doprovázel Vodňanského se Skoumalem a vystupoval i jako host Buriana s Dědečkem. Za svou vlastní tvorbu byl dokonce v roce 1973 oceněný sdružením písničkářů Šafrán.
Nemysli na toAutor: Jiří Slíva Vydavatel: Galén CD, 289 korun |
Svůj dávný a léta střádaný materiál vytáhl ze šuplíku a vydal v roce 2014 na debutové desce Kup si bicí! Na rozdíl od ní obsahuje novinka nazvaná Nemysli na to výhradně nové písničky, tedy skladby, které Jiří Slíva napsal právě v uplynulých dvou letech.
Slíva se obklopil schopnými muzikanty, jako je klavírista a autor hudby k písni CAFEs Blues Karel Růžička, kytarista Adam Tvrdý nebo bubeník Josef Vejvoda. Sám svůj zpěv doprovází na kytaru a perkuse. Aranží se ujal Marek Doubrava, bývalý kytarista Tata Bojs a v současnosti vedoucí kapely Hm... nebo pěveckého sboru Doubravánek.
Vymezit žánr Slívovy hudby může být trochu problém. Na přebalu desky se skví nápis „jazz – rock – boogie – dada – balady“ a je to asi nejlepší popis stylové směsice, jíž se posluchačům dostane. Přizvaní muzikanti Slívovým nahrávkám vetkli hodně z jazzové atmosféry, ale nakonec možná nejpřesnější bude s autorovou tvorbou spjatý žertovný termín cvok’n’roll.
S nadšením a nepřepjatě
Protože hudba, byť skvělá, na tomhle albu není prvořadá. Prim zde hrají Slívovy texty, v nichž uplatňuje talent mistrné slovní zkratky a břitkého, ač vlastně laskavého vtipu. Volně tu cituje ze státní hymny v písni Slavnostní dopoledne. Vyloženě s gustem komentuje tuzemské stravovací návyky v Guláši, kde snad zrýmoval celý jídelní lístek, ale nakonec z textu vystupují ještě další konotace.
Jako červená nit se albem nesou odkazy na Franze Kafku. Jednak ve skladbě, jež je přímo pojmenovaná Uši jako Kafka, ale také v písničce Aspoň píseň denně. Podle Slívy „ví každý miminko, že si Plácido Domingo při práci zpívá a aspoň píseň denně a deprese je méně“. Ostatně „Kafka, když psal Proces, tančil (a při tom trochu trpěl)“. A na Proces a Zámek dojde i v Chaosu v hlavě.
Slíva ve svých písních neřeší žádná explicitně bolavá místa našeho světa, ale nejde samozřejmě o nějaké povrchní popěvky. Jeho texty mají zvláštní hloubku, přitom se konzumují s nebývalou lehkostí. Své k tomu dodává i Slívův nadšený, a přitom nepřepjatý zpěv. Některé z těch patnácti skladeb navíc mají pod dvě minuty, takže posluchače nezahltí. Spíš potěší.