Platí to beze zbytku například o roztančeném a až návykovém hitu Hold My Hand, který jako singl vyšel v březnu a přes léto se už stačil dostat pod kůži posluchačům rádií. Mimochodem, pět jejích singlů z loňska a letošního roku dosáhlo v Británii na vrchol hitparády, což je na debutantku slušný výkon.
I Cry When I LaughAutor: Jess Glynne CD, 379 korun |
Pětadvacetiletá zpěvačka disponuje nejméně dvěma přednostmi. Tou první je neotřelá, malinko „přisprostlá“ barva hlasu, která vynikne třeba v písních Ain’t Got Far to Go nebo Don’t Be So Hard on Yourself, kde se Glynne dokáže do zpěvu opřít s vervou, jakou hudebník normálně získává během probdělých nocí v zakouřených barech. Druhou je nesporný talent autorský, neboť zpěvačka je spolupodepsaná pod všemi skladbami alba.
Glynne na desce střídá divočejší polohy s jemnějšími baladami typu Take Me Home nebo My Love, kde zpívá pouze s klavírem. Bohužel v rychlých písních se po polovině nahrávky malinko oposlouchá všudypřítomný taneční spodek. A málo pomáhá, že dojde i na skladbu Rather Be, v níž svůj hlas propůjčila hudbě cambridgeské taneční skupiny Clean Bandit (letos se představila na Colours of Ostrava) a která získala Grammy za nejlepší taneční nahrávku.
Všeho moc škodí a postupem času se v písních utápí písničkářství, které by naopak stálo za to vyzdvihnout.
