Jazz Q: Talisman
Jazz Q se generačně více rozprostřeli, když čerstvě na bubenickou stoličku usedl Filip Jeníček, o více než generaci mladší než zbytek kapely, který kromě Kratochvíla tvoří kytarista Zdeněk Fišer a baskytarista Přemysl Faukner.
Kratochvíl jako výhradní autor repertoáru se nesnaží jít za každou cenu s dobou, je si dobře vědom, kde je jeho největší síla. A tak duch většiny jeho kompozic spadá do 70. a první poloviny 80. let, kdy byli Jazz Q v jazzrockovém ranku naší kapelou číslo 1.
V čem se však přece jen diktátu uspěchané doby podřídil, jsou stopáže skladeb od tří do pěti minut, což je v tomto stylu spíše výjimka. Je zbytečné zastírat, že to přispívá k posluchačskému komfortu.
TalismanJazz Q vydalo Studio Budíkov 2016 |
Jazz Q samozřejmě staví svoji hudbu na klasické struktuře, tedy včetně instrumentálních sól, ale po poslechu alba člověk rozhodně nemá pocit únavy z přehršle tónů. Je to i tím, že každá skladba má nějaký prvek, kterého se dá chytit už od prvního poslechu.
V tomto ohledu je vůbec album Talisman velmi vstřícné a třeba skladby Návěj nebo Drobnolistý kvítek zaujmou až popovou melodikou, Ortel je ryzí, „na první dobrou“ chytlavé blues a úvodní Darmošlap vtáhne do alba až do tanečna houpavým funky.
Samozřejmě, Talisman obsahuje i složitější skladby postavené na zlomech nálad (Stařešina, Pán a rab). Kratochvílův muzikologický komentář na obalu s větami typu „skladba je etudou v procvičování hraní v superponovaných harmoniích bez diatonické logiky“ však nemusí hudebně nevzdělaného posluchače děsit: Jazz Q se rozhodně dají poslouchat i bez akademického diplomu.
Kratochvíl připomíná, že poslední skladby jeho alb obvykle avizují styl toho dalšího. Zde však v závěrečném Talismanu hraje sám na klavír. Snad to není zpráva o blízkém konci Jazz Q. Byla by to škoda.
