RECENZE: Jak se Jay-Z ve své velké listině vzdává rapového kralování

Dvanáctá deska nejbohatšího hiphopového umělce světa je naplněna slavnými hosty i producentskými jmény. Přestože tu zpívá i se svou manželkou Beyoncé a cituje Nirvanu, nedokázal na ní Jay-Z překročit stín vlastních nahrávek.

Měsíc poté, co hiphopový svět obrátil vzhůru nohama Kanye West svou zvukově nekompromisní a v mnoha ohledech převratnou deskou Yeezus, vydává novinku i Jay-Z, tedy ten, jemuž West za svou slávu z velké části vděčí.

Magna Carta... Holy Grail

60 %

Autor: Jay-Z

CD, doporučená cena 379 korun

Tiskem i fanoušky dlouhodobě korunovaný král amerického hip hopu v názvu své dvanácté studiové desky Magna Carta... Holy Grail odkazuje k Velké listině práv a svobod z roku 1215, která omezovala řadu panovnických pravomocí.
Přestože to tak bylo jen těžko zamýšleno, ve srovnání s Westovou deskou to působí jako přiznání, že Jay-Z pochopil, že už přichází jiná doba. A že se v ní dá sice velice obstojně žít, ale kralovat už nebude vůbec tak snadné.

Na zvukově a produkčně opulentní nahrávce se nějakým způsobem podílela současná špička amerického r’n’b a popu. Většinu skladeb produkčně zaštítil Timbaland, účastnili se na nich i Pharell Williams, Justin Timberlake, Swizz Beatz a řada dalších.

Šestnáct skladeb má opojný zvuk současného mainstreamového hip hopu, ale chybí jim moment překvapení a zvuková inovace, kterou umí šokovat v technice rapu minimálně o třídu horší raper West.

Magna Carta... Holy Grail tak působí jako deska, kde je vše na svém místě, ale přesto nepřináší moc vzrušení. Chybí song, jenž by nahrávku vytrhl ze stereotypu. Je to mnohem víc album pro posluchače, kterým stačí odsýpající rap, než pro ty, kteří se k žánru připletli přes pop a chtějí víc.

Vytržením v tomhle ohledu není ani skladba Part II (On the Run), do které Jay-Z přizval svoji manželku Beyoncé. I když nálada písně je podmanivá, melodický háček hitu na první dobrou se zaseknout nepodařilo.

Daleko působivější je úvodní skladba Holy Grail, výpověď o životě ve slávě, v níž se o sladké vokály postaral Justin Timberlake. A společně v ní neodolatelně a úplně nečekaně citují Smells Like Teen Spirit od Nirvany. „Všichni jsme jen baviči, jsme hloupí a nakažliví,“ zpívá Jay-Z neurvale. A hned na začátku si vyplácává nejsilnější moment.

Když však v následující Picasso Baby nejbohatší raper světa vyjmenovává položky své výtvarné sbírky a rapuje o tom, že zažívá euforii v aukční síni, je posluchači jasné, že v jeho světě zle hned tak nebude. Magna Carta... Holy Grail je pořád slušná nahrávka, ale pokud na ní Jay-Z pracoval opravdu dva roky, jak říká, nabízí jen málo vzrušení z nového. V minulosti mu kralování šlo zkrátka lépe.