Tak jako zombie v jeho klipu Thriller vylézá dnes poprvé ze záhrobí i Michael Jackson. Na první z deseti plánovaných posmrtných desek zní jeho hlas a písničky, na kterých pracoval v různých obdobích svého života a s různými slavnými kolegy. Přesto, Michael není albem Michaela Jacksona. A byla by chyba k němu tak přistupovat.
Pořád to tam je
Na první stránce bookletu Michael Jackson vypisuje omluvenky i samotným autorům, kteří nahrávky na novince dokončovali a připravovali k vydání. "Slyším úplně celou písničku a aranžmá ve své hlavě. Co by měl který nástroj dělat," stojí na ručně psané poznámce krále popu. "Nevzdám to, dokud nedostanu přesně to, co jsem chtěl. Každou pasáž zazpívám na vlastní pusu."
I když nevíme, v jakém stavu písničky, které se dostaly na album Michael, v pozůstalosti zbyly, je jasné, že bez Jacksonova finálního producentského dotyku a perfekcionismu jsou to jenom torza. Lze pochybovat, že by jako otvírák své desky umístil duet Hold My Hand produkovaný "kuňkavým" Akonem. Prvním slovem, které na celém albu zazní, je díky němu jméno někoho jiného... Jako by tu snad Jackson hrál druhé housle. Naštěstí je začátek alba tím nejslabším.
A teď to důležité: I když tenhle pohled nedává příliš dobré vyhlídky na uspokojivý výsledek, album Michael dopadlo vzhledem k podmínkám vzniku až překvapivě dobře. A na rozdíl od zmíněného singlu je na něm velmi dobře patrný Jacksonův rukopis.
Kouzelný je třeba začátek skladby (I Like) The Way You Love Me, velkého popového čísla ve stylu Remember the Time, kde v úvodu slyšíme Jacksonovu nahrávku z nějakého diktafonu, na které písničce udává jenom svou pusou tempo, rytmus a nosnou melodii. Okamžik, kdy se jeho beatbox zlomí do hotové skladby, je vážně působivý.
Díky takovým drobnostem deska Michael určitě není, jak zněly některé obavy, jako timberlakovské variace na Jacksonův styl. Aniž by to byly deriváty, na slavné písničky z historie krále popu si vzpomenete několikrát. Třeba rockové číslo (I Can’t Make It) Another Day, které produkoval Lenny Kravitz, atmosférou připomene Dirty Dianu.
Byl potřeba rap?
Jacksonova energie funguje i v současněji pojatých momentech, jako je refrén "thrillerovské" Behind The Mask se zefektovanými sbory. Ale někdy je na pováženou, zda třeba gangsterský kus Monster opravdu potřebuje pasáž rapovanou 50 Centem, která jako by tu byla jenom kvůli neustálým samplům střelby.
Deset písniček, které na desce jsou, má každopádně chytrou dramaturgickou linku. Poměr mezi baladami a jacksonovskou taneční energií pulzujícími skladbami je vyvážený. Deska se nijak zvlášť nerozplývá do cukrkandlu.
Michaelův hlas je tu takový, jak ho známe: stále ani dětský, ani dospělý, ani mužský, ani ženský. Třeba orchestrálně propracovaná a emocionálně prožitá Much Too Soon o tom, že se svou lekci naučil příliš brzy, je na závěr vybroušený popový kus.
Přestože deska Michael nakonec vůbec není průšvih a fanoušky ani památku krále popu rozhodně neuráží, dojem, že ty písničky by dost možná mohly být ještě lepší, kdyby je měl šanci dodělat sám, během jejího poslechu nikdy docela nezmizí.
Hodnocení MF DNES: 70 %
