Pixies (Praha, Lucerna, 10. 10. 2013)

Pixies (Praha, Lucerna, 10. 10. 2013) | foto: Michal Sváček, MAFRA

RECENZE: Pixies se po 23 letech vracejí slušnou deskou bez překvapení

  • 0
Pro řadu muzikantů z nezávislé scény a kytarových kapel devadesátých let si iniciační a vlivná americká skupina Pixies dala s pátou studiovou deskou opravdu hodně na čas. Od předchozího počinu Trompe le Monde dělí album Indie Cindy třiadvacet let.

Během poslední dekády navíc Pixies nebyli na odpočinku, ale se starým materiálem koncertovali, kde mohli, včetně pražské Lucerny (recenze zde).

K nám loni přijeli už poté, co původní sestavu po neshodách opustila baskytaristka Kim Deal, a kapela už konečně naplno završovala svůj poměrně vleklý comeback (který mimochodem trvá déle než celá první éra skupiny do rozpadu) nahráváním a postupným vydáváním nových písniček. Jenže právě u slova "nový" deska Indie Cindy fanoušky poprvé zklame.

Chybějící tenze

Jedním z problémů nahrávky totiž je, že čerstvého vlastně nenabízí nic. I když ji kapela prezentuje jako plnohodnotnou novinku, jde ve skutečnosti o kompilát tří EP, která už v uplynulých měsících vydala a předváděla i naživo.

Nahrávce tak nutně chybí moment překvapení. Komu nesedl singl Bagboy, mírně přemíchaná verze na albu jeho názor nezmění. A bohužel tím to nekončí. Někdejší hudební tenze, která z písniček Pixies dělala klenoty, se rozbředla. Když pomineme absenci kontrasních vokálů frontmana Blacka Francise a Kim Deal, je tu minimum sonických výbuchů a kontrastů obecně.

Indie Cindy

60 %

Pixies

CD

Nové písničky prostě plynou, někdy dokonce až překvapivě jednoduše a přímočaře. Což neznamená, že by byly nutně špatné - zvlášť v baladických pasážích Francis ukazuje, že má pořád mimořádně vyvinutý smysl pro melodii.

Jenže někdejší unikátnost, kterou Pixies dokázali posluchačům učarovat, už je pryč a namísto comebacku ve velkém zbyla prostě slušná deska.

zdroj: www.youtube.com